Buddhové a buddhismus v Česku

Dobrý den Nemo
Pročetl jsem pozorně uvedený text a jeví se mi jako správně napsaný. Jsou to ale velice zhuštěné definice. Pro běžného čitatele je to jako by jste vytrhl rozsáhlou část kvantové fyziky, shrnul ji do vzorce a ten pak publikoval. To mu nebude přínosem. Ba naopak, může ho to nabádat k tomu, aby Nauku promýšlel ze všech stran, teoretizoval, což ho snadno přivede k hloubavosti, hloubavost k pochybovačnosti, pochybovačnost k neklidu, neklid k zášti a nakonec zášť jej připraví o energii, což jej přivede k poslední překážce ke štěstí a to je malátnost.
Takže bdělost zajisté ano, ale mystik musí žít život navenek ne odlišný od běžného člověka. Ztratit se v myšlenkových konstrukcích je nadmíru snadná věc, ovšem promýt bytost šťastnými a po sléze blaženými stavy tak, že ji transformujeme, to už je úkol hodný uznání.
Pro začátek všem doporučuji všem opravdové přimknutí se ke členům bělostné dynastie školy Kagjüpů a to s takovou opravdovostí jako jsme malé děti lnuli ke své mámě. Nic lepšího a univerzálně fungujícího neznám. Bez pocitů štěstí a radostivosti nemůže být úspěchu.
Přeji ve vašem snažení hodně úspěchu
Karel

Má stále porovnávat svůj život jaký žije a Nauku do něj jaksi stále implantovat?

Je to také způsob jak zlepší mimo jiné i své rozlišování. Předpisy hodnotných nauk jsou stanoveny a vypočteny tak, aby nepodporovali či spíše přímo rozkládaly zosobňující tendence v bytostech. Z dlouhodobého pohledu jednoznačně harmonizují nitro bytosti. Pak již jedinec netrpí tolika různými představami a žádostmi, jenž se slepě snaží naplnit a právě proto se jeho život stává šťastnějším.

Dá se doporučit aby se do takové práce jedinec vrhl po hlavě bez obav a nadějí přesto, že je dost zřejmé, že mu to obrátí život naruby?

Nejlepším vzdáleným světským příkladem podobně "obráceného" života, jsou životy vrcholových sportovců. Na jejich výsledcích se v hojné mířě podílí i jejich tréning a životospráva vůbec (neberme v úvahu na chvíli doppingy a politiku sportklubů).
Cokoliv chtějí lidé dokázat, musí se naučit i ve světe pro to pracovat (zase na chvíli neberme v úvahu politiku a spekulativní ziskuchtivost).
Když usilující je opravdu úpřimný a zjistí, "že jěště v něm skutečná jistota" nevzešla, vzejde mu poznání, že musí své úsilí zlepšit/ zvýšit / zkvalitnit, aby to, co zatím udělal dobře, bylo posíleno a to co má být překonáno se oslabilo.
V běžném životě hlavně pro začátečníky platí, že pokud budou své úsilí zvyšovat mírně, dle toho co zvládnou dnes, ale postupně z toho neslevit a přidávat dle možností, tak žádné okamžité drastické obrácení naruby vzejít nemůže. Jednak proto, že si většina lidí svého již nabytého pohodlí váží nad míru a za druhé napětí vzešlé ze zvyšujícího se úsilí dovede bytost unést přesně jenom k poměru svého již uskutečnělého pročistění. Není tedy důvodu pro toho, kdo se tím zabývá vážně, proč to nezkusit přímo.

To zní jako univerzální rady, které lze přijmout s klidnou myslí. V diskuzi už zaznělo téma vzývání a modlitba. Jaké místo má v životě / Nauce rituál? Nemám samozřejmě na mysli nějaké obětování živých tvorů. To snad všichni chápeme jako naprosto vyloučené. Jenom bych poprosil o malé uvedení na pravou míru.

Dobrý den Nemo
Věta: "Slyšel jsem, že je audio-rozdíl mezi infrazvukem a ultrazvukem;" negeneruje žádnou otázku. Jinými slovy: "Na co se ptáte?"
Ultrazvuk je nad hranicí slyšitelnosti lidským uchem, ultrazvuk je pod jeho hranicí. Vzhledem k dispozici každého jedince nejsou tedy hranice ultrazvuku a infrazvuku přesně stanovitelné, ale pro orientaci se uvádí rozsah slyšitelnosti mezi 20Hz-20kHz.
Tedy: pod 20Hz se jedná o infrazvuk, nad 20kHz se jedná o ultrazvuk.
Řešíte-li zenový postoj, pak uvádím známou zenovou otázku:
Padá-li v lese strom, který se vyvrací, jaký zvuk vydá, pokud není na blízku jakýkoliv posluchač?
S přáním štěstí
Karel

Dobrý den všem.
Slyšel jsem že je audio rozdíl mezi infra a ultrazvukem...
Nevím jestli to bude pochopeno správně...

Dobrý den všem. Byl jsem velice správně upozorněn, že používám nesprávně označení "adept." Adeptem je zván již uskutečnitel Nauky.
Správně jsem měl použít výraz "usilující." Tedy ten co usiluje a je nakonec zván adeptem. Tento výraz je nevhodným světským používáním pokřiven a tak i já jsem jej nepoužil správně. Tímto se opravuji a nadále budu používat výrazy tak jak mají být. - Pořádek dělá přátele, s pozdravem....C.K.

Jaký postoj má usilující zaujímat k okolním bytostem a vlastně i projevenému okolí?


Odpovědí jsou morální příkazy a zákazy - tedy jeho základní úsilí vědoucí k proměně bytostních tendencí samo. Jsou přeci stanoveny a vypočteny tak aby napomáhali zkvalitnění bytosti a současně harmonizace života ve společnosti - vytvářet snesitelnější společenský život. KM si dal námahu je obšírně rozepsat a vysvětlit k nim náležející postoje ve svých knihách, aby byli jako příkazy i správně chápány. V jádru co vede k snesitelnějšímu životu musí vždy být založeno na odstranění tendencí k ubližování a tím i špatných duševních stavů jenž je umožňují.



Nebo je třeba čekat, až se vše změní samo?

Je takové řečení : Netoužit po tom vidět starýma očima nový svět kolem sebe ale naučit se vidět novýma očima ten svět starý, tedy nesnažit se měnit svět ale sebe sama. Až se dost lidí takhle změní tak ten způsob života se musí zákonitě změnit i ve společnosti jenž je ovlivňována kvalitou jednotlivců v ní žijících.
Prodlévat zní jako jistý stupeň pasivity vůči okolí a pokud je to zrovna zrozeno z nezájmu o smyslové požitky ale vyváženo stupňující se bdělostí a živostí "vnitřního života", tak tím pro něj to okolí již samo sebou není jenom tím jak se běžně projevuje, neboť nezávisle na jeho působení změnil kvalitu (svých prožitků).
Ale je vhodné doplnit následující: již od nepaměti byli známy podmínky jak lze snáze udržet vnitřní povznesení v zevním životě. Tak dle možností je nutno se stranit společnosti nechovající úctu k umravňujícím tendencím protože neprospívají k dobru ani sebe ani společnosti samé a setrváváním v jejich blízkosti by je člověk jenom vyživoval nebo jinak přímo i nepřímo podporoval a tím také disharmonii kterou kolem sebe šiří. V každém typu pracovního zařazení lze najít i společenskými zájmy rozdělené lidi. Usilující by měl přece v dobru v rámci činů mysli, citu a těla svou ukázněností nad okolní příklady vynikat ovšem tak aby to nikomu zevně nevnucoval ani nijak nedokazoval. Tak jak se lidé jeví jeden druhému v rámci svých povahových založení tak se maximálně usilující má jenom nejvýše jevit tak aby jej lidé s lepšími tendencemi brali někoho kdo se jejich vlastním lepším tendencím nepříčí, naopak je svým působením a chováním podporuje ale zase jenom v jednání.
To by snad odpovídalo zevnímu popisu jak se chovat v prostředí jenž pak umožňuje snadnější vzdávání se prožitků.

Dobrý den všem. Jestli to nikoho nepohorší, tak bych se dále zeptal.
Dejme tomu, že se adept začal v rámci svých možností začal koncentrovat do nohou,
rozhořívá srdce a již si vybral kvalitu, ke které to oboje nebo alespoň jedno z toho
(pro začátek) pozvedává.
Nauka Květoslava Minaříka je formulována tak, aby ji mohl provádět běžně zaměstnaný člověk.
Můj dotaz tedy zní: Jaký postoj má adept zaujímat k okolním bytostem a vlastně i projevenému okolí?
Vždyť přece nemůže prodlévat ve stejném prostředí jako dřív.
Nebo je třeba čekat, až se vše změní samo? Hezký den všem. . . C.K.

Děkuji mockrát za odpovědi. Přemýšlím, jak se dle všech těch získaných informací zachovat, tzn. implantovat je do svého života. Říkám si, jestli se nepustím do cvičení a nebudu brzy vědět jak dál, ale guru Josef mě kdysi ujistil, že: "Adept, který pracuje a obrací se k Bělostné Dynastii Školy Kagjupů nakonec nikdy nezůstane na holičkách." - Toť postulát. Je evidentní, že práci za mě nikdo neudělá. Mistři zjevně postupují zhruba podle hesla: "Ukaž mi jak cvičíš a já ti ukážu jak dál." Logicky tedy musí adept hledat energii ke cvičení v sobě. Guru ani nikdo podobný ho nemůže dotovat svou energií. To by z adepta byl jenom takový vampýrek, co jen bere a nezaplatí ani již zmiňovanou upřímnou snahou. Nedávno jsem četl takovou větičku: Nelze řídit plachetnici, která stojí v bezvětří s visícími plachtami. Budiž to připomenutím, že guruové jsou výteční kormidelníci, ale vítr a dopřednou jízdu si už musí adept obstarat sám. Tak já jdu na to.....Nechť jsou šťastny všechny bytosti!

Uvedené odstavce jsou velmi podnětné a inspirující. Zeptám se: Znamená postoj k životu zároveň postoj k Nauce? Má stále porovnávat svůj život jaký žije a Nauku do něj jaksi stále implantovat? Dá se doporučit aby se do takové práce jedinec vrhl po hlavě bez obav a nadějí přesto, že je dost zřejmé, že mu to obrátí život naruby?

Z hlediska úsilí jehož težiště je v odosobňování jsou žádoucí skutky oběti svého jáství pro posílení nelpění. Počátek jakéhokoli rituálu je v záměru přiřadit vnitřní obsah neboli kvalitu(žádoucí je odosobňující) nějakému skutku aby byl subjektivně a za specifických podmínek i "objektivně" významnější nebo působivejší než běžné dění. Snad úplným základem z čeho se má rituál teprve vyvynout je jasné uvědomování si dění. Čili žít a jednat zcela vědomě což v tendencích umožňuje pozastavit se nad děním a pak poskytuje vědomou kontrolu jednání, a to se ve svých důsledcích nezdá být jenom nepatrným dobrodiním.

Znamená postoj k životu zároveň postoj k Nauce?

Pro velmi zkušené usilující je ideálem dopracovat se k situaci, kde existuje jen jeden život(-ní postoj), ovšem proměnený.

Vzhledem k typům otázek, jenž jsou kladeny, lze určit, že "životem" se zde míní tzv. "běžné pojetí každodenního subjektivního trvání existence v těle získaném zrozením". V takovém případě lze připomenout, že největším problémem toho života je jeho zánik. Dobré nauky se snaží na tuto situaci své následovníky připravit. Konec mikrokosmu je předurčen jeho stukturou a tedy od nepaměti se bádájící ve svém nitru zabývali hledáním lepšího východiska ze života, než jaké mu je prědurčeno od chvíle, kdy ten problém se vší vážností pochopili. Tak nám to tedy napovídá že pokud máme v životě něco opravdového dokázat, jaký hodnotnější účel můžeme životu dát, než snahu vyřešit ten evidentně největší subjektivní bytostní problém.
Je zbytečné se rozepisovat o tom na čem všem možném lidem běžně záleží než nadejde okamžik, kdy nastane ona bez snad celoživotní přípravy "neovladatelná chvíle", kde rozhodnou tendence "o nás bez ohledu na okamžikové přání subjektu".
Je také zbytečné se rozepisovat o tom, jak současné společenské zřízení se snaží každou bytost začlenit do svého dění tak intenzivně, aby snad nebylo času ani podnětů si pro lidi uvědomit a lépe rozlišit co má skutečnou a co pomyslnou hodnotu v životě.
Zkusme na chvíli nahlédnout za závěs subjektivního citového prožívání v těle. Pokud jě tělo poněkud ve funkční rovnováze a duševnost taky, tak není problém pro bytost vyvynout úsilí mít větší náklonnost a schopnost vytvárět nebo evidovat pozitivní myšlenky, city a skutky. Kdežto v momentě kdy tahle "harmonie svého druhu" je napadena silnějšími vlivy nebo skončí nedostatkem energie nebo jednáním, jenž je protikladné k udržujícím vlivům té harmonie, automaticky je subjektivní prožívání posunuto v rámci tendencí k snažší náklonnosti k negativním myšlenkám, pocitům a skutkům.

Jak lidé v běžné situaci posuzují stav, když jsou "v pohodě" nebo se jim něco daří?

Možná rěknou sami nebo někdo další o nich, že mají právě stěští.
Základní touha cítících bytostí je tedy touha po štěstí, když je již prožívání přítomno.
A tak někteří ti velice pozitivně naladění, vidí své subjektivní štěstí třeba ve všeobsáhlém přátelství, nebo neohraničeném soucitu či všelásce nejen k blížnímu.
Jiní zase možná vidí své štěstí v materiálním bohatství, moci, zotročování "méně štastnějších".
Většina běžných lidí se ovšem pohybuje kdesi mezi extrémy.
Ale všichni tito jedinci subjektivně "touží po naplnění své představy o štěstí".
Tato touha je ale nenutí ani nenabádá pozastavit se a lépe se rozhlédnout, že o štěstí jaké kvality vlastně usilují, jaký to bude mít vliv a dopad nejen na sebe ale také na okolí. Nejsou na světě sami, kdož usilují o štěstí...

Děkuji za excelentní příspěvek, který si zasloužil samostané umístění. Následně zde převádím i celou následující debatu přiřazenou původně pod příspěvek (pokud se mi to nepovede ve správném sledu, tak se přispivatelům omlouvám a děkuji za pochopení).