Buddhové a buddhismus v Česku

Setkání s Josefem Studeným v Horním Jelení

23. června 2001

Téma: TANTRA a Květoslavova nauka

Guru: Josef Studený ;  Host: Rasa Ravi (Ravi)

---------------------------------------------------------------------------------------

Josef:  Dnes je to zde rozšířeno o lidi, kteří jsou zde poprvé. Jsou zde přítomni členové společnosti, kteří mají už značné duchovní zkušenosti. A hlavně, že se poznáme s naprosto jiným člověkem, jiného směru, než je Květoslavova nauka a budeme moci některé věci prodiskutovat, abychom pochopili, proč jsme se tady vlastně setkali.

Květoslavova nauka začíná na zemi zpracováním fyzického těla a postupně, až člověk dosáhne určitých duchovních výšin. Není to cesta jednoduchá, protože se zpracovává život tady na Zemi.

Pan Ravi přichází se svými jinými zkušenostmi, je zasvěcenec tantrických cest. Má osobní zkušenosti a jistě nám bude moci mnoho povědět. Něco říká ve svých knihách, které snad někteří také četli. Je to „Tantrický buddhismus“ a „Úvod do metafyziky a esoteriky Indie“. On sám má zkušenosti odtud.

Jsou zde určité rozdíly, protože: Já jsem měl Květoslava jako gurua, jako pozemského gurua. Kdežto pan Ravi má gurua duchovního. Čili on přichází s cestou shora, kdežto Květoslavova cesta je cesta zdola. Mělo by to mít nějaké styčné body, kde bychom se mohli dobře domluvit. Jistě některé zkušenosti jsou jiné. Květoslav ve svých knihách líčí svoji cestu, svoje všechny poznatky však nikde neuvádí. On sám říká, že jeho poznání, které má, nesděluje celé, nesděluje všechno.

Z duchovních oblastí uvádí velice málo. Jednoduše proto, že se na Zemi nesetkal s lidmi, kteří by tyto věci mohli pochopit. Rozebírá tudíž věci života, se kterými se setkal sám a řeší problémy žáků, které měl. Vždy jen to, s čím žáci přicházeli, se svými problémy, naprosto individuálně. Proto vyjadřuje v různých článcích a ve svých knihách to, co vidí jako důležité pro vývoj tady na zemi, pro změnu našeho života. Důležité pro změnu našeho života a hlavně kvalit žití. Květoslavovi šlo vždy v první řadě o to, aby se jeho žáci z vlastní vůle změnili, aby zlikvidovali svoje špatné vlastnosti, které si přinesli jako svou karmickou výbavu. Aby zpracovali nejdříve svoje tělo a přizpůsobili se tak pro vyšší duchovní poznání.

Nebylo jich mnoho, kteří uspěli. A i z těch, kteří zůstali, nedosáhli vysokých met většinou … Je jich málo. On lituje ve svých knihách – jak jste sami četli – že se mu nepodařila přímá posloupnost. Znamená to, že lidé, kteří se s ním setkali přímo, nebyli ještě uschopněni, nebyli dostatečně čistí. Ale to se dá snad omluvit  tím, že tato nauka přišla na svět v západní zóně, kde lidé nepochopili správně, o co jde, jak mají žít. Takže to byly všechno - s kým se setkal - víceméně pokusy. On jako zasvěcenec hledal a vychovával lidi, kteří by mohli v jeho nauce pokračovat. Šlo mu v první řadě o změnu kvalit a vytvořil tuto cestu pro lidi orientované vlastně do světa, pro užívání světa, kteří jen těžko chápali, co to je vnitřní život. Západní zóna byla křesťanská a v křesťanství toho poznání bylo velice málo. Toho pravého poznání. A tak těžko mohl najít dostatek lidi, kteří by byli ochotni a hlavně schopni na sobě dokonale pracovat. To konec konců poznáváte všechno z jeho knih.

Takže Květoslavova nauka byla dána v knihách - Květoslav ji vyjádřil v knihách. Aby zde byly knihy jako základ. Samozřejmě, že tento základ se musí doplňovat, musí se rozrůstat o ty, kteří přinášejí svoje zkušenosti.

Dneska jsme se tady sešli – jsou zde členové naší společnosti, kteří už určité dobré duchovní zkušenosti získali – jinými slovy: dosáhli realizace, individuální realizace každého z těch lidí, individuálních oblastí duchovních. Jsou zde lidé, kteří dosáhli i jinými cestami, třeba i pomocí drog a jistě budou moci říci svoje zkušenosti z těchto cest.

Ale jsou zde lidé, kteří dosáhli i svým speciálním úsilím a sami – bez gurua – jak kdo to svoje náboženství nebo svoje duchovní snahy pochopil. Je tady třeba K. B., který dosáhl na základě svého poznání Bible, tak jak on si to představoval. Dosáhl nebe Brahmova, ale pochopil, že nebe Brahmovo je vlastně dualismus. Takže kde je neskonalá blaženost, je i hluboké utrpení. Nelíbilo se mu toto. A tak nebe Brahmovo zamítl. Tím se ocitl v Prázdnotě  a když této Prázdnoty dosáhl, setkal se s Květoslavovými knihami a najednou viděl, že jeho zkušenosti z těchto cest jsou velmi podobné. Přišel za mnou.

Je zde přítomen pan S., který šel sám svou cestou, jak duchovní nauku chápal a dosáhl realizace už ve svém mládí. Možná, že se uvolí nám k tomu rovněž něco říct.

Je tady pan Č., který dosáhl jinými cestami, vlastně prorazil do Vairóčány pomocí drog. Jeho zkušenosti jsou zase jinačí, ale přihlásil se potom také k nauce Květoslavově, aby pochopil, že musí zpracovat  tento svůj pozemský život, svoje tělo. A nachází v Květoslavově nauce pro toto zpracování  života na zemi základy.

Je tady pan R.K., který také psal už o svých zkušenostech ve svých knihách, který dosáhl zase svým speciálním způsobem. Možná, že nám o tom také bude moci něco říci.

Já sám jsem byl, jak víte, žákem Květoslavovým přímým. Přišel jsem k němu cca před padesáti lety. Za Květoslava jsem nedosáhl zasvěcení, ale teprve asi 12 let po jeho odchodu jsem dosáhl autoiniciace, ke které jsem byl samozřejmě Květoslavem připravován.

Ale důležitý je tady ten moment, že k nám přišel pan Ravi, spisovatel tantrických knih, jehož cesta byla naprosto jinačí. A doufám, že nám k tomu také bude moci něco říci. Můžeme postupně konfrontovat vaše poznání, pane Ravi, s naukou Květoslavovou. Jistě to bude k prospěchu a já si myslím, že najdeme styčné body, na kterých se budeme moci domluvit. Jako pozoruhodné vidím, že vy jste přišel do Čech, ačkoli Čech nejste a musel jste se začít učit česky. Pro mě je zajímavé, proč zrovna do Čech a proč zrovna česky. Sám píšete nebo říkáte, že váš guru vás sem vlastně dovedl, přikázal vám to. A přikázal vám psát tyto knihy a psát česky. To je stále pro mě velmi zajímavý moment. Jste tady také jeden ze zasvěcenců docela jiných cest. Květoslava nauka je tvrdá, Květoslav vyžadoval askezi. Vaše cesta je asi trochu jiná, jistě nám k tomu něco řeknete.

Já sám poznávám, že jen s askezí nelze počítat. Protože jen málo lidí je schopno se na této cestě udržet. Musí to být lidé, kteří si přinášejí už dostatek zkušeností, aby ta askeze byla pro ně samozřejmá. Ale přesto, i když někdo na základě askeze dosáhne, Květoslav chce, aby se vrátil na svět a žil normální život ve světě - v těch stavech, které dosáhl. Takže je to jinačí systém. Jako ukazatel pro tento svůj způsob Květoslav uvádí „Dokument“ v knize Drahokamy, kde vztahuje svoje poznání a svoje teze na Smaragdovou desku, kde vysvětluje na základě egyptských směrů, jak důležité je pro ty, kteří dosáhli vysokých duchovních poznání, aby se vrátili na svět a prostě svým životem vytvářeli prostředí. Jakési nakažlivé prostředí pro ostatní lidi. Nakažlivé ve směru vztahů k duchovnu.

Měl byste někdo k tomu, co jsem řekl nějaké poznámky? Nějaký svůj názor? Pane Ravi, řekněte nám něco o svých cestách? Pozoruhodné je, že je pan Ravi tři roky v Čechách a začal psát knihy a ty knihy jsou psány dobrou češtinou. Za tři roky, to je pozoruhodné, velmi pozoruhodné.

Ravi:  Potkal jsem lidi, kteří byli ochotni mi pomáhat. … Vlastně s tou knihou jsem se naučil česky. Na jedné straně jsem psal a na druhé straně se učil co nejpřesněji formulovat věty a jistěže každý, kdo ovládá nějaký cizí jazyk, ví, co to znamená. Ten kdo neovládá  ani nezkoušel ovládnout jiný jazyk, těžko pochopí i samotnou češtinu. Protože mu gramatika, skladba slov, skladba vět jsou mu tak přirozené, že se ani nad tím nezamýšlí. U cizího jazyka si člověk uvědomí, jak ta která řeč vyjadřuje tu samou věc, jak to popisuje. Také pochopí, že se nedají věci slovo od slova překládat.

Tady je ta bariéra, na kterou narazí překladatel a nejen překladatel. Jde o to, o čem se píše. Když sepíše konkrétně o duchovních naukách, které v západních zemích vůbec nemají tradici v řeči, tak je to těžké. A nedá se, když se jedná o vyšší tantrické nauky nebo o vyšší jógu, nedá se cizí pojmy nepoužívat. Sanskrtské pojmy nejsou v těch knihách proto, aby spisovatel ze sebe dělal vzdělaného. Ale prostě a jedině proto, že nejsou ekvivalenty. V Indii a v některých dalších východních zemích je dlouhá tradice, minimálně 1 000 let – dalo by se říci i 2 000 či 3 000 – 2 000 bude tak reálný průměr. A co v Čechách? Odkdy vychází taková literatura? Domnívám se, že to mohlo začít před druhou světovou válkou. Takže tak i či onak, maximálně 100 let.

A když si vezmeme, odkud pramení na Západ třeba znalost systému čaker, tak to je vznik knihy Serpent Power, Hadí síla od sira Mudropha (pseudonymem psal Avalon), který už od r. 1917 vydával knihy. A vlastně Serpent Power v angličtině – dá se říci – byla základní knihou. A teozofické a okultní společnosti měly na 90 - 100 % v této publikaci zdroj. Je jasné, že 100 let se nedá srovnat s 2 000.

Kupříkladu co je to vědomí. V každodenní řeči používáme slovo vědomí a v podstatě si neuvědomujeme (i v tomto použití je to chybné slovo). Prostě česky se ani nedá vyjádřit, to co jsem chtěl říci. Zamotal jsem se v tom. … Třeba já, ego a jaké další pojmy, které jsou natolik nekonkrétního rázu, že je vůbec nelze použít. A tantra se tou vyšší naukou vlastně zabývá.

Josef:  To, co jste nanesl, je správné, ale chtěl bych právě v tomto to převést na Květoslava, který začal svojí cestu, aniž  znal cokoliv z těchto nauk. Jen měl nějakou takovou celkem primitivní knížku, jenom do začátku. A všechno, co poznával, nazýval českým názvoslovím. Tak jak on to poznával a tak jak on to znal. Čili i pro ty výrazy – vědomí, nadvědomí, podvědomí a všechny jiné výrazy, měl jenom české názvosloví. Jde o to, jak to porovnat, aby ty ekvivalenty ve východní řeči souhlasily.

Ravi: Já bych k tomu dodal, že Květoslav Minařík používal vlastně běžnou řeč k vyjádření hodně vysokých věci a dalo by se říct, že to je možná maximum, co lze vlastně vyjádřit běžnou řečí.Stejně jako když si otevřete nějakou odbornou publikaci, třeba o anatomii nebo mikrobiologii  nebo o houbařství či fyzice, tak každé páté slovo je tam nějaký odborný výraz…

Ještě bych se vrátil k té knize. Guru se mi objevil na den mých narozenin ve čtyřiadvacátém(roce) a úkolem mi bylo vlastně napsat Metafyziku a prostě jsem tam nechtěl uvádět svoje jméno. Protože jsou tam věci, které nejsou moje. To, že to nějak vysvětluji, to je jiná věc. Člověk ale nemůže mít nárok na to, že je to jeho dílo. Stejně když nějaký komentátor ve zprávách komentuje dnešní politiku, tak nemůže mít nárok na to, že tu politiku ví. Co tam je za – pro některé nevyslovitelný název USHRS PHA – je to v podstatě, dá se říci spíše mantrického významu, který mi sdělil guru a který vlastně není jméno.

Josef:  A jak jste se kontaktoval se svým guruem, když nebyl hmotný?

Ravi: On se mi objevil a poskytl mi…

Josef: Používal vás jako nástroj? Vyjadřujete to, co on chtěl tady sem přinést?

Ravi: Já jsem se s tím nikdy nezabýval - proč česky. Já jsem byl v Čechách asi pár let, možná od jednadvaceti. A když jsem dospěl na nějakou (asi úroveň), že jsem dokázal již unést přítomnost gurua, tak se mi objevil. A že to bylo v Čechách – vy tomu dáváte nějaký speciální význam a já tomu nedávám žádný speciální význam, ale klidně můžete mít pravdu vy.

S češtinou jsem pochopil další věc. Moji mateřštinou je maďarština, která je v naprosto jiné jazykové skupině, než jsou slovanské jazyky. Také v naprosto jiné, než jsou například jazyky indogermánské, jako jsou například angličtina. V té době jsem se zabýval i oborem srovnávací jazykovědy, protože mi to připadala hodně zajímavá věc. A debatovali jsme s panem Zadrobílkem (nakladatelství Trigon, vydává hebrejskou, kabalistickou, hermetickou literaturu, vyzná se dobře v tom daném oboru, směs kabaly - dobře chápe ty mantrické věci). Řekl bych, že na Západě tantru představovala kabala. Do té míry, že používá prostředky podobné některým v Indii. Když říkám podobné, tak to znamená podobné. Princip je stejný, ale člověk musí pochopit oba směry současně. Jiným lidem se to může zdát neslučitelné.

Josef:  Přesto. Pro mě to něco znamená, že jste přišel do Čech. Učil jste se, jakožto Maďar česky a psal jste knihy v češtině. Květoslav se narodil tady v Čechách a psal knihy v češtině. Já vidím, že on zde položil základní nauku, která ovšem nestačí, která musí být rozšiřována, propracovávána.

I když jeho nauka je rozpracována hodně do šířky a pro mnoho a mnoho druhů lidí. Ale co se týčevyšších cest – tam jsou spíše jenom takové zmínky a je to necháno na přímém vedení guruem.Takové vyšší poznání bylo vyjádřeno třeba v knize Česká Mahájána, kterou jsem vloni vydal, v hovorech s panem Kovářem. To byl vlastně jeho nejlepší žák. Nejschopnější. On by býval jistě byl schopen přenosu nauky, jenže byl nemocen. A zemřel dříve, než mohl nějaký přenos být uskutečněn. Ale mnoho z toho, co spolu diskutovali, má co dělat s vysokými naukami tantrickými.

Jenže jsou tyto pohovory vyjadřovány výlučně jen v češtině. Popisovány různé stavy, o které se jedná. Popisovány, aby je bylo možno vyjádřit. Nemají svoje speciální názvy, tak jako v Indii nebo v Tibetu, kde mají přesně vytyčené názvy, co si pod tím mohou a umí každý z těch, kteří jdou tam cestou, představit nebo pochopit, o co se jedná. To by v Čechách asi nešlo. Ale vidím, že lze nebo bude potřeba, některé ty věci z těch Vašich poznání, které jste psal, které Vám sděloval váš guru, přičlenit k nauce, aby se rozšířila. Sám říkáte, že dřívější nauky, staré nauky, žily, pokud byly oživovány, pokud byly rozšiřovány o další a další poznání. Jinak by skončily. A mnohé skončily, protože už neměly další opodstatnění. A tak se domnívám, že i Květoslavova nauka potřebuje další rozvoj, další vývoj, další lidi, kteří přinášejí svoje vlastní zkušenosti, aby se dále mohla více rozšiřovat a zlepšovat.

O  JÓZE

Ravi: Napadá mě souvislost. Jógová filosofie vychází ze sánkhje. To většině lidí nic neříká. Když slyší něco o józe, tak v tom minimálním si představí kursy, kde se cvičí ásany a potom hatha jógu nemístně a nepravdivě spojuje s cvičením ásan – což je hatha tak s pěti procent. Stejně tak, když se mluví o tantře. Ano, je tam místy něco kolem sexu. Ale také tak kolem pěti procent. Takže se nedají tyto věci srovnat. A také málokdo ví, že co se týče jógy, že skutečným zakladatelem hathajógy nebyl Pataňdžali. Górakhnát přišel s hathajógou a dá se říci, že kdyby ho nebylo, tak není ani tibetský buddhismus  a nic dalšího. To, že člověk začne kráčet po duchovní, jógické cestě, tak by měl alespoň něco minimálně vědět o věcech, které jsou základem všeho toho, o čem se dnesmůžeme bavit. A guruem Górakhnáty byl Matsjedranáth, který ještě náležel do tantrické větve. Od Gorakhnáty tantrická větev byla trošku upravena do podoby jógy, jejíž malá část – tak 10% – se u nás reprezentuje jako hathajóga.

Ještě bych dodal, protože se s tím neustále potkávám – rozdělování jógy jako karmajóga, hatha-jóga, rádžajóga – že by rádžajóga začala tam, co hathajóga končí, tak to je naprostý nesmysl a to říkají lidé, co hathajógu v podstatě nepochopili. Ať už je to Vivékánanda nebo někdo jiný, to je jedno. Jedna věc je, jestli člověk něco duchovně dosáhl a druhá věc, jestli je dostatečně vzdělaný v daném oboru. Právě proto někdy i jogíni, kteří dosáhli vyšších úrovní, píší v podstatě nesmysly.

Oni o tom nevědí, protože jejich znalost v daném oboru není natolik vysoká, aby se kryla s odbornou pravdou té věci. A tady tantra dělá to, že nestačí ten vnitřní, jógický vývoj nějak nasměrovat.  Ale přidává k tomu i bezpečný nástroj - nástroj řeči - v pojmech.

A samozřejmě jsou další prostředky, speciálně pro jógický vývoj, jako jsou mantry, mandaly atd. Ale to je naprosto jiná záležitost. Jde o to, že tantrická nauka dosáhla filosofií do takové roviny, která dosud není překonaná.

Tantrické nauky se studují i na Západě. U nás se o tom mnoho neví, když se s tím člověk moc nezabývá. V Indii jsem náhodou potkal člověka, Itala, který myslím v Římě studuje (potkali jsme se v knihkupectví) tantrickou odnož na univerzitě a je tam ještě pododnož, kde studoval kašmírskou nauku. Což u nás je něco naprosto nepředstavitelného, že nejenom naši indologové a sanskrtologové  jsou krátcí, aby vůbec tuto filosofii vykládali. Ale ještě nejsme ani tam, abychom mohli tyto věci odborně rozdělovat na různé skupiny, které v jógické filosofii dosáhly, dá se říci, maximum.

Samozřejmě, je to můj názor. Věřím tomu a tak to vidím, že nejvyšší vůbec ve filosofii jsou kašmír-ské nauky – to je vlastně odnož tantry. A také některé buddhistické tantrické odnože, jako třeba Nágardžuny, apod. Sám jsem se nejvíc zaměřil na kašmírskou odnož, která si samozřejmě také nedělá nárok na to, že všechno vymyslela – vzhledem k tomu, že ty věci se vlastně mají spojit.

Ti kdo znají Úvod do metafyziky, tam v kapitole 36, prvních 24 tattev pochází od … beze změn, a dalších 12 tattev je tou školou přidáno. Co to jsou tattvy, se nedá přeložit. Můžeme říci úrovně, ale to jsou vždycky pojmy, které v člověku něco evokují. Protože když řekneme úroveň, tak abychom to pochopili, musíme si asociovat určité věci. To prostě tattva není. Tattva je prostě tattva, to člověk pochopí, až když do toho pronikne. Tak by se měly chápat i jiné pojmy – nemám rád a když to jde, tak brojím proti používání slov jako malé já a velké já. Pro mě to může být i největší já a velké písmeno může být i větší než budova. Ale vždycky to bude já a nemůže se ztotožňovat  s átmanem.

Átman v naší řeči není a říkat tomu velké já nebo absolutní já … absolutní já ve mně evokuje docela nepříjemné pocity, jako kdyby na jógické cestě by se já mělo rozšiřovat až do velikosti absolutna. Ačkoli je to možné, ale kromě 1%, a to 1% nakonec dělá nejvíc … jestli se to ego nafoukne až do maxima. Samozřejmě tím nechci říci, že ti, co to používají, neví, o čem mluví. Oni vědí, o čem mluví, ale nedokáží to správně vyjádřit. A to je právě ten bod, který je rozdílný od vyšších tantrických nauk, které dokáží přesně slovně definovat a intelektuálně člověka dovést (aniž ty stavy zažil) hodně daleko. Samozřejmě se to nemůže krýt se zkušeností; zkušenost je samozřejmě zkušenost, ale když člověk studuje tantrické nauky intelektuálně a později to zažije, přijde na to, že ten popis byl natolik perfektní, že zkušenost nemá na tom v podstatě co změnit. Takže člověk přikývne – ano, to je ono. Kdežto – u běžných nauk (zní to jako reklamy na běžný prací prášek – člověk nechce konkretizovat), ty člověka někam dovedou a má-li nějakou danost a vytrvalost a samozřejmě karmu na to, tak když pak přijdou zkušenosti, řekne: aha, tak takhle on to myslel, takhle to bylo, už tomu rozumím. Ale kam člověk dospěje, nezáleží jen na nauce. Nauka nic neudělá místo člověka, ale dá se říci, že sebevětší vůle a odhodlanost;  ale pokud nemá tu nauku, tak toho prostě nedosáhne.

Intelektuálně se to dá vysvětlit, že když člověk začne studovat filosofii a filosofie je naprosto důležitá věc, pro jogíny od určitého stupně. Protože filosofie tady není proto, aby nám řekla, jak to je, ale aby naučila člověka ptát se, jak to je. Mnohokrát člověk narazí na otázky, které si neuvědomuje. A řekne si: ano, to je dobrá otázka, jak to vlastně je.

A mluvím-li stále o tantře, tak běžně ji lidé ztotožňují se sexem. A to má vlastně určitý důvod. Samozřejmě, že na nějakou běžnou, obecnou rovinu, nemohou pronikat a nikdy neproniknou vyšší věci a tantra je v podstatě toto (ukazuje propletené prsty obou rukou). Tantra znamená tkanivo a jednoduše proto, že slučuje všechno, co nelze sloučit. A to není paradox. Protože jenom sloučením všeho je možné dospět k jednotě. A cokoli, co tu je, je vyčlenění věcí ze všeho. A nelzed osáhnout toho všeho, když jsme něco vyčlenili. A právě proto pracuje jak se sexuální energií, tak i s drogami a v podstatě s veškerým tabu, o kterých ty běžné nauky nemluví.

Josef:  Dobře, souhlasím. Je ovšem těžké najít tuto cestu, správnou. Květoslav dostal několik pouček v knížce, celkem primitivní knížce. A vyložil si to po svém. Nastolil cestu jednoduše tím, že bude všechno, co přichází, zamítat, protože to není konečné. Život ho týral příliš a tak nevěřil ničemu a tím zamítáním na cestě vlastně dosáhl vysokého poznání, dosáhl Jednoty. Ale jeho nauka směřuje k tomu, aby člověk zpracovával sám sebe a zamítal … všechno to na světě, aby se z toho vyčleňoval a v dalších a dalších dimenzích, má-li postupovat, tak nezbývá, než se vzdávat. Aby nebyl zachvácen něčím, aby nebyl ovládnut, aby získal svobodu, aby se dostal nade všechno. On neměl nic, žádné jiné knihy, žádné vysvětlení, byl odkázán sám na sebe a dosáhl nejvyššího poznání – jak píše – za 1,5 roku své praxe, své jógické praxe. Tak to nazývá. Co určuje pod pojmem jóga, to bychom museli nějak vysvětlovat. Já nevím. Ve svých knihách vysvětluje jednotlivé jógy Beseda bohů – tam jsou vysvětlovány jednotlivé, různé směry – jógické směry. A vy říkáte, že vlastně jóga je něco jiného.

Ravi:  V podstatě, že jóga má určitý směr, jako třeba karmajóga a rádžajóga. Na jedné straně takto to můžeme chápat. Že karmajóga se zaměří na činnost, z které neočekáváme  žádnou odměnu. Jenomže kdo je toho skutečně schopen? To není jen dobročinná činnost. To člověk musí dělat něco, co je mu příjemné, ale většinou to, co je mu nepříjemné. A to vlastně dělá. To je cesta, která je nepředstavitelná v západních zemích. Karmajóga není to, že půl dne jsem dobrý a večer se hádám. To si umím představit jenom v Indii, v ašramech. Tam je člověk celý den, tam pracuje. A také rádžajóga, která se zaměří spíše na mentální a opouští fyzické – dá se to tak chápat – a potom se přiblíží třeba buddhistickým praktikám, ve kterých – pokud dobře vím – tak příliš necvičí… (musí se také něco cvičit – a nemyslím jen poklony), protože ásany nejsou samozřejmě jen fyzickým cvičením. Ásany jsou mudry – nejbližší význam je pečeť nebo určitý program, které navodí určitý jógický stav a ten stav člověk vnímá, jen když je trošku dále. Na to se nezapomíná, o tom se ani nemluví, protože ti, co provozují kursy, kde se cvičí většinou jen ásany, to vědět ani nemohou.

Josef:  Vím, co je to karmajóga. To vzdávání se světské činnosti, to je vlastně začátek. Má to být systematické zříkání se všeho, co přináší výsledky – osobní výsledky. Ale pochopit  správně karmajógu znamená najít a realizovat správný duchovní stav, kdy člověk už není ve světě svým já přítomen. Takže při své normální činnosti ve světě vlastně nekoná. Protože on svým já je někde jinde.

Tak se to jeví mě. Jestliže žije v tom příslušném, dosaženém, respektive realizovaném stavu a je nucen žít na světě, musí se o sebe starat, musí třeba pracovat, musí hájit živobytí, ale svým skutečným já je přítomen v tom stavu, který stále v něm je přítomen. A tím vlastně nevytváří pro tento svět karmu. To bych viděl jako výsledek nebo správnou karmajógu.

Ravi:  Je problém s tím pojmem jóga a karma. Současně to znamená jak cestu, která vede k jógickému cíli a současné i cíl samotný. Takže to, co tady pan Studený vysvětloval, to vlastně už představuje cíl v karmajóze. Jenomže karmajóga jako taková, představuje i cestu, která tam vede. A ta cesta musí aplikovat nějaké cvičení nebo postoj ke světu. A samozřejmě ten postoj nemůže být totožný s tím cílem, protože potom bychom to nemuseli rozebírat.

Já jsem předtím hovořil o postoji, když člověk chce kráčet v karmajóze, co to předpokládá. Samozřejmě i v našich zemích je to možné, ale dlouhodobě ne. Buď člověk má sponzora a potom …Je to strašné těžké a člověk musí mít na to tzv. štěstí a samozřejmě i karmu, že nic neočekává.

Josef: Ano, ale. Ještě jsem se asi správně nevyjádřil. O co nám jde v karmajóze. Nám jde o to, abychom anulovali všechny naše činy, které nás jinak nutí do nových existencí. Kdežto karmajógou se těchto existencí můžeme vystříhat nebo vysvobodit od nich. Ale to zase znamená, že se nesmí naše činy vztahovat na výhody nebo nevýhody v našem životě. Naše činy musí být bezbarvé. A bezbarvosti dosáhnou jenom tehdy, dokážeme-li svou činnost ve stavu jakési nepřítomnosti na tomto světě. Ve vnitřním osvobození. Potom nevytváříme další karmu. A to je vlastně ten důvod k tomu. A to jsou všechny duchovní snahy, abychom nevytvářeli další příčiny …

Ravi: Tantrický směr k tomu ale přistupuje z opačného konce. Asketický přístup je v podstatě takový, že člověk kráčí na duchovní cestě – pak přijdou nějaké bariéry. Teď nebudeme rozebírats polečenské, ale jen ty duchovního rázu, vlastně morálního. Uvědomí si, že vztahy rodinné – že tam stále něco je, musí to řešit atd. Potom jsou nějaké tužby atd. a je to v rozporu s naukou, kterou následuje nebo ne. Pak vidí, že některé touhy – nemyslím tím jen sexuální, ale cokoli po čem člověk touží (po bohatství, po komfortu, po tom, aby neměl problémy, aby bylo všechno v pohodě, aby mohl konečně jenom cvičit a sedět – což je takový hezký paradox, že – když se člověk nad tím zamyslí), aby měl člověk svůj klid, asketický přístup se snaží omezit vnější vlivy na minimum.

Vlastně se odříznout. Kdežto tantra dělá pravý opak, že chce do toho skočit hlavou. A ti, co tantru špatně pochopili – a to je 99 % z těch, co tantru začali – ti si myslí, že mohou všechno dělat. Že mohou dělat orgie, že když následují tantru, že je to tam povolené. Tantra se sexem a se všemi tužbami pracuje a využívá je. Z toho důvodu, protože to jsou nejsilnější tabuizované věci, nejsou to v podstatě překážky. Překážky jsou vždycky jenom tehdy, pokud se tak jeví na té cestě. Protože k čemu vede sex? K nějakému vztahu a ten vztah – tam zase mohou být problémy, příbuzenstvo, případně děti a to je ono, co potom může na určitém stupni duchovní cesty překážet.

Protože potom nelze odmítnout zodpovědnost vůči lidem a záležitostem, které člověk vytvořil.Kdežto ten asketický přístup se snaží tomu hned na začátku zabránit. A jde o to, aby člověk věděl jakého charakteru, a nedá se říci, že by tantra nepracovala s asketickým přístupem. Domnívám se, že i ten, kdo by chtěl po tantře kráčet, by se měl vycvičit v asketismu, protože vycvičit si vůli a odmítání těch nejenom světských tužeb, ale i – potom, jak se dostává někam, pokud stoupá a stoupá, a když se mu potom na té rovině něco zalíbí, tak zapomíná, že to jen bylo x-té poschodí a předem bych věděl, že jich bylo desetinásobek. Ale jakmile se mu tam něco zalíbí - na tom stupni - tak zapomene a zůstane tam. Pomůže jen to, že se člověk naučí věci ignorovat. Tudíž hned začít tantrou, že všechno můžu využívat a po všem skočit, co se mi objeví, tak se může jevit naprosto špatným přístupem. Člověk musí vědět, jak kdy reagovat.

Josef:  Takže. Naše cesta je vlastně cesta, jak používat nebo jak směrovat energie, které produkuje naše bytost. Naše tělo produkuje určité energie nižší i vyšší, ale jde o to tyto energie pochopit a umět je směrovat. Umět se zříkat různých věcí, které jsou příjemné, ale někdy také nepříjemné, čili stálým zříkáním se člověk směruje příslušné energie do jednoho cíle nebo bodu.

Já vidím a pochopil jsem – protože jsem šel celá desetiletí asketicky – že nejenom asketická cesta vede k cíli. A Květoslav říká, že různými snahami, ať už jógickými nebo jakýmikoli jinými, člověk uspišuje svůj duchovní vývoj a když dosáhne určitých duchovních stupňů, čili realizace vysokých duchovních stavů, má se vrátit na zem, aby pod kuratelou těchto stavů žil na zemi a zpracovával vše, co bytost ještě obsahuje a potřebuje vyčistit. To je stejná a možná větší práce, nežli když šel asketickou cestou k tomu cíli.

Asketickou cestou není samozřejmě myšlena jenom sexuální askeze. To musí být askeze všeho, všeho – člověk nesmí mít přání, nesmí nic přijímat … čili žít karmajógicky do důsledku. Aby ta askeze nebyla jenom jednostranná. Ale rozhodně se mu nepodaří dříve vyčistit svoji bytost nebo proměnit svoji bytost, dokud nedosáhne příslušných stavů, dokud je nerealizuje a dokud je nežije v běžném životě tady na zemi. Pracuje se přeci s genetickým kódem, s genetickou základnou. Člověk si přinesl všechny záznamy, které obsahuje ten řetězec DNK. Čili ten osud, který si sebou nese. A on má tento základní kód, genetický kód - proměnit. Vyčistit svoje tělo, svoje tělo proměňovat na úroveň duchovní. Květoslav sice zemřel v těle hmotném, ale vím, že proměnil ten zbytek energií, které to tělo obsahovalo, v energii. Ale nejen v energii, on je proměnil v jas. Čistý jas. Čili zrušil veškerou karmu do důsledku, nezanechal tady žádnou stopu. Tak jsem to viděl, tak jsem to pochopil přímo.

B. S.:  V nauce, tak jak se tady provozuje, je evidentní, že už tam byly tantrické prvky a že ta tantrická část za poslední krátkou dobu tady značně zmohutněla. Takže se mi to nejeví jako rozpor, ale jeví se mi to jako jedna energie, jeví se mi to pouze jako způsob nazírání, pohledu a hodnocení daného problému.

Josef:  Asi tak, to je v pořádku, to co říkáš.

Ravi:  Květoslavovu nauku nechápu jako asketickou, ale jako asketickou s tantrickými prvky.Tady je askeze, tady tantra - tak kde?

B. S.:  Tam je celá škála.

Ravi:  Když je celá škála, pak je to někde mezi tím.

Josef:  K tomu bych chtěl říci: Šel jsem asketicky. Dosáhl jsem určité realizace duchovních kvalit  a dále jsem byl přesvědčen, že ta asketická cesta je správná. Jenomže jsou zde síly, které mě uvedly jinam. Najednou mně byla přivedena žena. A měl jsem na výběr. Chceš nebo ne? A jenom to, že jsem si nakonec uvědomil – vzdoroval jsem tomu – nechtěl jsem. Tak jsem si říkal: Jsem guru, jsem askét, co tomu řeknou žáci? A mnoho jiných námitek ... Jenomže já jsem měl volit. A vzpomněl jsem si v poslední chvíli, že Květoslav v jedné své knížce říká – tehdy ještě nebyly vydány ty knížky, měl jsem je všechny ve skříni srovnané, ještě ve strojopisech. Že tam říká v jedné – to byla Tabula Smaragdina – že člověk askezí vlastně předběhne svůj duchovní vývoj, ale nepročistí tělo. A že musí pročistit všechno, že se musí vrátit na svět. A na svět, že to obyčejně bývá přes ženu. Tak jsem volil ženu a říkal jsem si: Ať se děje, co se děje, třeba prohraju, ale řekl jsem:  Ano. A ono to bylo správné rozhodnutí - ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí. Protože teprve potom jsem poznával - začal poznávat - co všechno obsahuje moje bytost.

Měl jsem už přehled z toho stavu, který jsem realizoval. Teď jsem viděl všechny ty negace a všechno své špatné chování mnohdy – dokázal jsem to lépe posoudit a řekl jsem ano. Je potřeba normálně žít normální život, ale pod světlem příslušného stavu, který člověk realizoval. Pokud člověk ještě nerealizuje takový stav – nemá čáku. Vrátí se, v tom případě nedodělal cestu, vrátí se na zem a padne. Ale když realizoval, když prozřel, je jeho situace naprosto jiná. Potom přicházív úvahu tantra. Teprve potom.

Ravi:  Askeze. Klasická jóga obecně je asketická a ta nepoužívá tantru. Klasická jóga nepočítá s tantrou, nepoužívá tantru. Jenže tantra používá jak sama sebe, tak i askezi. Takže Květoslavova nauka je určitou formou tantry. Minaříkova nauka obsahuje jak tantru, tak askezi, takže dala by se tam zařadit. Jenže tantra není ani o tom, není o nějakých pojmech, mandalách, ale postojích k životu. Postoj k životu má v podstatě určitý spravedlivější a čistší pohled nebo náhled do vlastního svědomí. Asketický (člověk) v podstatě odsouvá některé věci, protože to nezvládá, nezvládá ty tužby a právě proto to vlastně chce odsouvat – jak pan Studený říkal – že vlastně předběhne ten vývoj. A když jednou k tomu dospěje, tak už to odmítání přijde vlastně automaticky a v podstatě se už nedá mluvit o askezi jako takové.

Josef:  Správně – nedá se už mluvit o askezi, je to zkrátka přístup k životu.

Ravi:  A právě ten tantrický přístup je strašně nebezpečný. Tak to nelze chápat, že teď je nějaký

návod v nějaké knížce nebo popis nějakých věcí. Tantru lze prostě jenom žít a tantra je naprosto a naprosto závislá na předávání nauky od gurua.

Josef:  Ano, tak jste to prožil Vy. I já jsem měl svého gurua. Ale kolik lidí má takové karmické dozrání, jako jste měl Vy? Vám přišel duchovní guru, který Vás vedl cestou tantry.

Ravi:  Ono počítat, nepočítat ...

Josef:  To je těžké, to je těžké ...

Ravi:  Ještě bych některé pojmy osvětlil. Když se mluví třeba o filosofickém studiu, tam jsem mys-lel spíše studium indické filosofie. Jenomže indická filosofie neexistuje. Existuje jenom indická daršana. A slovo daršana se překládá doslova filosofie, protože neexistuje žádný ekvivalent v západních jazycích. Filo – sofia je vlastně láska k moudrosti. Kdežto daršana je ze slova drž, vnitřně zřít, vidět věci, jak jsou. Tudíž indická daršana, kterákoli, která má nárok se nazývat daršanou, je možná nejblíže k slovu nauka. Jenomže ve slově nauka jako by tam zase chyběla filosofie. Daršana je v podstatě filosofický systém s jógickou praxí. Ti, co napsali ten systém a komentáře, byli lidé, kteří věděli, o čem psali. Kdežto západní filosofie je na pár výjimek, jako všechno, jenom intelektuální výplod nějakých mozků, které do určité míry vysvětlují věci, ale pak je to scestí. Škoda, že na Západě je taková tradice, že v publikacích o filosofických vědách jsou odkazy z 80 % na řeckolatinské systémy. No, jsou tam některé věci. Ale řekl bych, že člověk těžkon ajde nějakou myšlenku nebo směr v Západní filosofii, která by neměla nějakou paralelu nebo poznámku v indické.

R.K.:  Mohu do toho vstoupit? Já bych chtěl říci jenom, abyste nevěřili na systémy.

Ravi:  Bez systému je chaos a chaos nevede k cíli.

R.K.:  Nevěřte na systémy, znovu opakuji, protože jakmile dojde ke kritické události, tak vám žádný systém, žádná filosofie, žádné rozumování nebo spekulace vám prostě nepomůžou.

Josef:  V tom okamžiku.

R.K.:  V tom okamžiku.

Josef:  A koncepčně?

Ravi:  Filosofie nemůže pomoct, ale daršana ano. Protože filosofie je rozumová věc a daršana je vlastně zkušenost. Daršana dokáže člověku poradit i ve vnitřní záležitosti, kdežto filosofie ne.Protože to vymysleli lidi, kteří ty zkušenosti neměli. A člověk, aby dosáhl nějaké úrovně, že by předtím ještě nikdo toho stavu nedosáhl, že by si teďka nevěděl rady. Tak to je prostě jednom za x tisíc let. Takže mnohem pravděpodobnější je, že člověk když zažije to – jak jste říkal, … že žádná literatura nepomůže. … Pomůže! Akorát se v tom dobře orientovat, to je umění a v podstatě je náročnou cestou.

R.K.:  S tím já nemůžu souhlasit. Tohle já musím odmítnout. Mentální systém nevede k cíli.

Ravi:  Vy odmítáte, tak jako ateisté bibli, ale nikdy tu bibli nepřečetli. Ale říkají, že ta bible je napsaná špatně.

R.K.:  Jakmile jednou budeme bazírovat na tom, že bez toho a onoho člověka by nebylo tohle a tak podobně. Že nejvyšší (padlo tady několik takových výroků), že bez tohoto systému by nebylo tohle, že bez tohoto člověka by nebylo tohle, že tady ten systém je vyšší než onen. To prostě nelze takto stavět. Protože to poznání je vždycky identické.

Ravi:  Prostudujte ty systémy a pak o tom můžete mluvit. Nemůžete mluvit o něčem, co je nad vámi, mluvit o tom, že je to nesmysl. Prostudujte, pochopte a pak to můžete kritizovat.

R.K.:  Právě o tom mluvím.

Ravi:  To asi těžko.

R.K.:  Podejte důkaz.

Ravi:  Podejte vy důkaz.

Josef:  Květoslav neměl žádné vědomosti, neznal bibli, neznal Buddhovy řeči, neznal cokoli z těchto věcí a dosáhl poznání. Vysokého poznání, vysokou realizaci, čili svůj náhled na svět úplně změnil. A to platí pro každého … normální člověk hodnotí vše dle svého vzdělání, dle svého poznávání bere to všechno v úvahu, ale teprve když se přesune se svým vědomím do jiných oblastí, respektive do nejvyšších nebo konečných oblastí, tak teprve změní svůj názor a může posoudit a říci … toto je správné a toto není správné. Do té doby ne. Protože nemá vysoké duchovní zkušenosti. Nezná pravdu.

Ravi:  Květoslavova nauka je také systém a buď věříte Květoslavovi nebo ne. Buď říkáte, že systém je špatný - a to tak v podstatě říkáte - že v určitých chvílích Vám Květoslav nemůže pomoct. A potom nevím, proč jste tady a následujete tuto nauku. Pro mě systém znamená souhrn jednoduše nějakých znalostí do logického celku, kdy z daného zdroje je možné si odvodit důležitý postoj.

Josef:  Já bych neřekl systém, já bych řekl „návod na způsob života“, návod k cestě.

Ravi:  To jsou jenom pojmy.

Josef:  No jo. Mají nějaký jiný význam.

Ravi:  To jsou věci, o kterých jsem mluvil, že v západní řeči neexistují ekvivalenty, takže se můžeme domlouvat, co kdo si pod čím myslí.

Z.:  Jenomže neexistuje jenom řeč v sanskrtu nebo v Kašmíru, existuje také západní řeč.

Ravi:  Jenomže to nemá tradici. Má tradici jen nějakých sto let.

Z.:  Ale mohu říct, třeba ze svého hlediska, kdybych se musela učit ty knížky, ty strašný výrazy, tak bych se k tomu v životě nepřihlásila.

Ravi:  Jenomže pokud se v základní škole nenaučíte počítat násobilku, tak byste teďka nedovedli ani počítat. A to je v podstatě podobné.

Zdeňka:  Ale to přece neznamená, když člověk nezná ty výrazy, že není schopen jít duchovní cestou. Jsou přece případy, že byl naprostý analfabet a dosáhl výsledku.

Ravi:  No, výsledku ano.

Účastník:  Jak se díváte na Květoslava? Jak se Vám jeví? Dosáhl toho, o čem píše?! Je to vysoko nebo tantra to překonává?

Ravi:  To nejsou věci pro veřejnost.

Účastník:  Protože o tom se vlastně diskutuje, protože Květoslav také neznal systém. On vyšelvlastně z praxe.

Ravi:  Každá tantrická škola vychází ze zkušeností. Jenomže ta zkušenost je podpořena několikatisíciletou tradicí pojmosloví … Když řeknu manas, tak se to dá přeložit jako mysl. Jenomže když řeknu mysl, každý si představí, jak ji prostě poznal. V literatuře na Západě neexistuje přesný popis. Jen biologický, strašně omezený.

Tazatel:  Ten popis - co je to mysl - přece neexistuje ani v sanskrtu. Takže buď to člověk zažijea potom to ví a nepomůže mu žádné slovo.

Účastník:  Ono se spíše jedná o sjednocení pojmů. Abychom se sjednotili na pochopení pojmů.

Josef:  MYSL! Květoslav popisuje, co to je mysl. V těch rozhovorech s Kovářem přesně vyjadřuje, co to je mysl. On to vyjadřuje v západním systému – technicky. Stejně to může pochopit jenom ten, kdo dosáhl té úrovně, aby mohl poznávat produkty mozku – ono to není jen mozku. Mysl funguje i mimo mozek.

Ravi:  Právě, že tu nejsou pojmy.

Z.:  Ale jsou tu zkušenosti.

Ravi:  Zkušenosti jsou vždy subjektivní záležitosti. Ale tyto věci jsou tisíc let tradičně popsány. Člověk, který to studuje, ví, co si má pod tím představovat. Ví, co je to manas, tattva manasu. A není tam princip já, ani princip subjektivity. To je prostě jiný princip. To nemá ekvivalent.

Budeme-li mluvit o mysli, člověk si tam může dát v podstatě všechno, co si pod tím myslí. A než by nějak definoval, bylo by lepší určit nový pojem. Protože každý pojem, který má v denní řeči obecný význam, je zavádějící a člověk si může pod ním představovat vždycky to obecné. Kdežto odborný výraz je definován. Na určité úrovni jógické dráhy již nelze hovořit obecně.

Josef:  Musely by se vynalézt, vytvořit nová slova, která odpovídají té zkušenosti. Ale jinak to nemá význam.

Ravi: To je jedna cesta. Nebo použít ty výrazy, které již existují.

R.:  Já vás poslouchám dobře. Vy jste začal v podstatě rozebírat jazyky a myslím, že v tom nemáme problém. A proto také vznikla ta třenice. Hebrejština byla dána určitému náboženství, mluvilo se aramejsky atp. I tam jsou výrazy. Latinou, když se tam mluví, máte také mantrický význam. Mantra v latině na mě působila úplně jinak, než když se říká v češtině. A jsme u toho. Člověk se narodí v určité zemi, v určitých vibracích. Pro nás je ten jazyk vibrace. Já si myslím, že Květoslav nauku psal tak, že mě nedělá problém. Protože když se dostanu do té touhy, tam je hnací moment, touha po poznání, touha po vnitřním vědění. … Když se tam dostanu a vím co to je, tak se dostanu i do toho stavu, kdy to slovo, které v sanskrtu má ten význam – já ho poznám také. To bylo nespravedlivé, chápete? Pokud máme jednu touhu.

Ravi:  Jak víte, že máme jednu touhu?

R.:  Já nevím, já ji mám a ztotožňuji se. Já to poznám, jsme lidé plní energií. A víme, jak chutnají ty energie. Já to vím za sebe. Ale vím, že tomu, co Minařík napsal, rozumím. A že mám takovou obrazotvornost, že samozřejmě, že všemu ne. Ale nemám zatažená okna, ráda se učím.

Ravi:  Člověk si říká … já samozřejmě vím, co je to mysl.

R.:  Ale to je ta čeština. Vy jste řekl: můj rodný jazyk je maďarština. Neznám maďarštinu. Vím, jak zní… Nezlobte se, já se ráda naučím.

Ravi:  Řekněte mi kolik je významů kolem psychiky, všechny pojmy kolem.

R.:  Přece člověk, když mlčí, tak už ví. Když přece jsem sama sebou, jsem sama s átmanem.

Z.:  Mně to připadá jako blázinec. Když Květoslav určí termín mysl, tak my jsme ti blbci, kteří to neumějí pochopit. Kdežto v Indii, když si někdo přečte výraz manas, tak hned každý pochopí, o co jde.

Ravi:  Ne každý!

Z.:  Ale stejně tak je tomu v češtině! Potřebuje zkušenost.

Ravi:  Na jednom setkání jsem dal lidem úkol popsat stůl. Přijde mimozemšťan, který nikdy na Zemi nebyl. A vy odejdete s ním na jinou planetu, oni tam nikde nemají stůl. Mají všechno možné, stůl nikde není. A vy teďka vysvětlete, co je to stůl, tak bezpečně, že když on přijde na Vaši planetu a dokáže ukázat: to je stůl. A aby ukázal i na stůl, který je kulatý a kancelářský stůl, který nemá nohy. To je přesně ono. Protože slovo manas je přesné. Ten mimozemšťan přijde a ví přesně, co to je. Kdežto když řeknete mysl, tak to ukáže na hromadu významů.

Účastník:  Já tomu rozumím. Vám prostě vadí, že existují termíny, které mají více významů.

Ravi:  Já nevím, do jaké míry Květoslav ten pojem definoval. Pokud definoval, je to v pořádku. Ale stejně už vznikl ten problém, že já jsem nevěděl, že on to tak definoval. Protože pro mě mysl znamená obecně mysl.

Z.:  A studoval jste celou Květoslavovu nauku?

Ravi:  Ne.

Z.:  A můžu položit jednoduchou otázku? Květoslav napsal nauku, tak jak ji napsal. Těmi jednoduchými výrazy pro západního člověka, aby to pochopil. Takže, jak jsem to pochopila, podle vás není tak hodnotná, aby ji člověk uskutečnil?

Z. Č.:  Ale při překladech to může být obtížné přenést do jiné řeči.

Josef:  Tehdá, to bylo pár lidí, kteří se o toto zajímali. Manželství jestli tam byly dvě nebo tři. Květoslav, když se mě zeptal, jak chci jít, kategoricky jsem řekl: sám! Protože jsem měl zkušenosti s manželstvím. A tak teď je situace jiná. Hlásí se k nauce nebo chce jít cestou k osvobození mnoho lidí, mladých lidí, kteří jsou manželé. Co s askezí? Sexuální askezí?! V tom případě, pokud jsou to manželé ve stáří do třiceti let a mají žít asketicky? To je neskutečné, to odporuje skutečnosti. A tak jsem uznal, že toto by se mělo řešit. A že k nauce je třeba přičlenit sexuální tantru.

Jenže to není tak jednoduchá záležitost. Ano, já vím, ale já o tom něco vím. Nebo něco jsem pochopil. A tak si dovoluji tvrdit, že to je práce s energiemi, které se přesně směrují, … v prvé řadě se musí ovládnout, aby se mohli směrovat a potom vedou k osvobození nebo k poznání, k vysokému poznání. Čili: jsou to systémy života, sexuálního života. Tak jak jsem je já pochopil. Víc nemůžu učit.

V Květoslavových knihách nic k tomu nenajdete, vůbec nic. Ale já vidím, že mladí lidé budou žít spolu sexuálně a nikoli asketicky a tu energii, kterou u toho proplýtvají, to je škoda! Tu je možno použít pro svůj vlastní vývoj, pro vlastní očistu. To je energie, na kterou se může vázat mnoho kvalit v těle, které se tak zpracovávají a čistí. Tělo dostává jiné kvality, postupně je čistší a čistší, jemnější, je schopnější na chápání duchovních věcí. Tak říkám, proč nepoužít takové systémy? Možná, že neodpovídají těm z Východu. Nevím. Mluvím o tom, jak já jsem to pochopil.

Ravi:  Pan Studený má názor na to, že by některé tantrické prvky mohly být implementovány do Minaříkova učení. A říkám toto: Pokud to chcete, tak holt se musíte ty pojmy naučit (smích). Tak jako ta násobilka stačí k tomu, abyste chodili po mostě, ale abyste ho vybudovali, ne.

Z.:  Jak to, že jsme se nemuseli učit pojmy, když učil Květoslav a když učí Josef. Proč se nemusíme učit pojmy?

Ravi:  To se ptáš mě? Já dělám tantru. A tantra začíná tam, kde jóga končí.

Josef:  Jo, to je správný.

Ravi: To jsou jenom intelektuální debaty. Protože když se člověk bojí, nemá ten správný přístup. Protože se jen bojí učit se nové věci. To si pamatujete určitě, když jste šli poprvé do školy, že člověk má strach, když vstupuje poprvé do třídy, co ho očekává. A po čase se diví, jak by mohl žít bez těch vědomostí.

Květoslav to dotáhl možná nejdál, co to šlo. A prostě dál, víc to vysvětlit, aby to pochopili i jiní? Buď je to nějaký obor, co má hlavu a patu a pak tam musí být nějaké věci, které jsou neměnné. Myslet to tak, aby ani za 500 let si to lidi jinak nevysvětlovali, když už tady pan Studený nebude.

Takže aby z té literatury bylo jasné, že o čem je tam řeč, je nutností některé pojmy Květoslava dodefinovat, najít buď nové pojmy, které nemají běžný význam v řeči nebo najít shodu se sanskrtem. Protože tam je několik tisíc let duchovní tradice, kdežto tady Minařík přišel s vlastním systémem. Byl dokonalý, jak on to chápal. On nebyl vzdělaný a člověk se na to musí podívat objektivně – nebyl natolik vzdělaný, aby filosoficky dokázal tyto pojmy přesně určit. To vůbec neznamená, že by nedosáhl toho, co dosáhl. To je jedna věc. To už jsem říkal na začátku. Jedna věc je, čeho člověk dosáhne a druhá věc, jak to dokáže přiblížit druhým a přenést. A to je v podstatě jeho slabost.

Z. Č.:  Není problém realizovat sám pro sebe. Ale aby se z tebe stal guru, tak to samozřejmě musíš umět vysvětlit každému člověku.

Z.:  Ale přenášíš to stavem. Přenášíš to tím, že máš v sobě ten stav. Můžeš to vysvětlovat a stejně tě nikdo nepochopí. I když to vysvětlíš speciálními výrazy.

B. S.:  Myslím, že v tomto má pan Ravi zcela pravdu. Protože tam jde o intelektuální pochopení. A jestliže se má něco rozšířit…

Z.:  Takže když něco intelektuálně nepochopím, nemám šanci.

Ravi:  Můžeš se domnívat, že jsi v absolutnu. Ale ta nauka dokáže ukázat, jak to je. Je ta tattva realizována? To musíš intelektuálně pochopit. Jinak si člověk může myslet, že je bůh. A nemá-li člověk gurua, není nikdo, kdo by mu to vysvětlil. Člověka dělá inteligence, že je člověk schopen duchovní cesty. Když zamítneme, že se nepotřebujeme učit.

Ale proč se vyvíjí zvíře? Proč se vyvíjíme dál? Protože to jsou věci, které se musíme naučit. Stejně nikdo neočekává, že když člověk má znalost matematiky základní školy, že pochopí Einsteinovu teorii. A můžeme mu ukazovat vzorce, ale bez těch fyzikálních, matematických a logických znalostí, to člověk nepochopí. Bude mu to v podstatě ukradeno a nebude vědět, co vlastně všechno je za tou relativitou.

Josef:  Jenže. To je jedna cesta. Jedna cesta k poznávání vnějšího. Postupný vývoj, rozvoj. Květoslav nastoupil jako téměř analfabet a dosáhl. Dosáhl buddhovství. Realizaci absolutna.

Ravi:  Ano, je to možné.

Josef:  Ano je to možné. Já to vím.

Ravi:  Ale když to člověk dosáhne, přestane mít chuť na sex.

Josef:  Ano, samozřejmě. Protože se to všechno přenese do jiných oblastí.

Ravi:  Už to nelze překonat. Pak vlastně, já tomu říkám, ne, že by se tam nic nedělo, tam dole. Ta touha neustále opakovat a opakovat je proto, že tam dál cítí ten cíl.

Josef:  Ale ten cíl lze pomocí sexuality prakticky dosáhnout, stabilizovat v horních oblastech, nadsamsarických. Lze tyto energie přímo přenášet. Musí se ty energie pochopit, musí se umět uchopit, přenášet a stabilizovat. Je to obtížná cesta. Možná obtížnější nežli askeze. Nebo rovnocenná. …  Askezí se to nedokáže.

Ravi:  Je to maximum dané čakry. Jedné jediné čakry.

Josef:  Ale tato energie se dá přenášet, dá se stabilizovat nad hlavou v těch nadsamsarických oblastech. Já to vím.

Ravi:  Vlastně ten nektar a ambrózie  kape. Člověk cítí sperma …

Josef:  Ano, samozřejmě, celým tělem. A nesmí mít tělo.

Ravi:  Každý dotek je jako když si představíme, že jsme jediným poštěváčkem.

Josef:  No jo, dobře to říkáte.

Ravi:  Nerad o tom hovořím…

Josef:  Ty jsou vlastně tabu. V konkrétních případech.

Josef:  Byla otázka na Květoslava, na toto téma. A Květoslav říkal: To nebudu odpovídat, protože by z toho vznikla ledasjaká svinstvíčka.

Ravi:  Ještě kdybych k tomu mohl něco říct. Tu zkušenost jsem měl s mandalou. Jako s mandalickou…

Tazatel:  … Ale stále platí, že čistému vše čisté. Takže co je tabu?

Ravi:  Tabu je spousta věcí, o kterých člověk nechce mluvit. A často si to nepřiznává ani sám před sebou. A nemusí to být nějaký vnější důvod.

Josef:  Ale je to vnější důvod. Protože to je vliv výchovy a morálky, v které člověk vyrůstal. Tento vliv tam hraje roli.

Ravi:  Ale třeba také i karmicky. Protože mnozí z vás, je to spousta lidí, co něco duchovně dělají a mají se sexem problémy. Protože mnozí z nás jsme byli mniši, mnišky a tudíž prostě jsme dělali asketiku, asketické cesty. A tudíž s tím problémy máme, měli nebo budeme mít. Takže se dá říct, že je to mnohem více rozšířeno, než u neduchovně zaměřených, kteří jsou smysloví. Je třeba vidět určitý důvod i v karmické minulosti. A stejně samozřejmě společnost.

Josef:  A protože tento problém za Květoslava nebyl, nikdy o tom nic nenapsal. Mně připadl ten úkol dát do pořádku.

Ravi:  Ještě k tomu tabu. Co všechno je kolem toho tabu. Třeba se můžeme bavit o masturbaci. Ale teď sám za sebe, nakolik jste se teď toho zalekl a kolik pravdy byste teď řekl. Jako když se budeme bavit jako kdo a kolikrát a proč a na co. A pokud tam chcete jenom jednu věc zastínit, tak je to ono.

Josef:  Protože masturbace, když je správně prováděna, pro duchovní účely, tak je to převod této síly – sexuální síly – do hořeních oblastí, nadsamsarických, jako když jdou dva. To je totéž.

Ravi:  Mají oba hormony. I muž má oba hormony.

V.:  S masturbací to jde jako muž, jak říkáš. Tam musí sehrát svou úlohu anáhata. Protože přenášet hrubou masturbaci je těžké a bolestivé. A tak to nést přes srdce.

Josef:  Tak jsem to vždycky říkal – přes srdce.

Ravi:  Ale vím, že jde i ta hrubá. Ale jestli jde až nahoru, to bych netvrdil. Nějak extrémně hrubý sex…

Josef:  Protože v srdci se proměňuje v sex nebeský. Má to úplně jiný charakter a tam lze tím „sursum corda“ pokračovat.

V.:  Jak se mluvilo v Jablunkově a s Karolem. Tam od srdce se již přechází „suchou nohou“.

Josef:  Tam už je bezpohlavní oblast.

V.:  Že tam vlastně probíhá orgasmus, ale člověk ho nevnímá. Po takovémto aktu masturbací se cítí uvolněný, ale není tam únik.

Josef:  Energie je převedena.

Z.:  Je tam pocit uspokojení, ale ne ztráty energie.

Vlach:  Ano, je tam uspokojení. Bez výronu.

Ravi:  Jak to zablokuješ?

V.:  Já jsem to ještě neuvedl na správnou míru. Tam je duchovní stav, který to umožní. Já si nemyslím, já bych to teď nedokázal, kdybych … Já vidím, že sexuální tantra, jak ji Josef učí, může řešit ten problém.

Ravi:  Tantra, ta její sexuální odnož, má celou zbrojnici prostředků, vlastně znalostí, jak na to. Nejhrubší možností je najít si speciální bod na hrázi. Zablokuje to těsně před výronem. A ono se to vrátí. A ten prožitek, když to bereme na sexuální úrovni, je stejný. A dalo by se říct, že o něco víc. Protože ono se tam vrací. Jsou tam – když se podíváte do anatomie – jsou tam komůrky, které vývojově odpovídají děloze. Prostata. Ono se vrací vlastně zpátky do prostaty a je tam komůrka, kde se … a pak se vrací zpátky do varlat.

Tazatel:  Nemůže to způsobit rakovinu?

Ravi:  Ne. Západní lékaři to můžou říct, ale nikdy to nezkoušeli, takže … Musí to člověk umět. Protože to může udělat samozřejmě tak, že ho to bude šíleně bolet a není to tak jednoduché. Zní to jednoduše, ale není to tak jednoduché.

Josef:  Má to průvodní jevy, nepříjemné.

Ravi:  Taky další techniky, speciální. Další spojené s mandalou – energie varlat dokolečka. A když to člověk cvičí dál a dál. Když to člověk pochopí, tak neví jak to popsat, protože slovo orgasmus … Co popsat. Protože muži si myslí, když mají ten výron, že je to orgasmus. Je to samozřejmě příjemné, ale co ta tantrická sexualita nabízí, nevím jak vyjádřit.

Josef:  Když už řekneme orgasmus, tak to musí být ve všech buňkách. Ta energie se musí rozestřít do celého těla. A to je jinačí potom.

Ravi: … (nesrozumitelné)

Josef:  Ale člověk v těle dojde vlastně k tomu, že mu o ty prožitky vůbec nejde. Že mu jde o převod energií a tím vlastně zpracovává svoje tělo, svoje negace, všechno, co se na to váže. Stane se to skutečnou cestou.

Ravi:  Nejvíc propracovaná sexuální jóga pochází z Číny. Podle zdrojů, které jsem studoval, je to nejpravděpodobnější varianta … Pak se změnila kultem Táry, Kuan Jin. Prostě taková směs různých kultů. Tam vzniká čína čára, čínská cesta, která pak nazpátek byla adoptována do Indie jako váma čára (váma márga), márga jako cesta.

Je to cesta levá, také znamená ženu a tantra, která aktivně pracuje se sexuální jógou. Kdežto dakšina márga (pravé ruky) nedává takový důraz, resp. vůbec, na sex. Co dělali tibetští lámové v Tibetu – ztotožnění se s božstvem mandaly, to je vlastně také sexuální spojení. Dalo by se říct, že na mnohem vyšší úrovni.

A samozřejmě existuje ta váma márga, ta levá. Když už ty vědomosti jsou, tak dosáhnout do maxima, co se dá s tím dělat. Jako třeba jak existuje ten bod G, který byl snad již na počátku století objeven na Západě. Jde o bod největšího orgasmu u ženy, kde se aktivuje, kde to cítí. Podle biologie tam není nic zvláštního, žádná vlákna, není tam žádný konkrétní orgán. Samozřejmě nám řekne biologie spoustu věcí, ze kterých se můžeme poučit, ale některé duchovní systémy (soustavy) mohou ukázat, co věda určitě objeví. Jako s čakrami. Kdyby ty čakry byly … Co s ostatními systémy, bránice, lymfatický systém. Buď ty čakry jsou všude, nebo …

Josef:  Ale to jsou body korespondující s určitými duchovními oblastmi, kde se lze napojit přímo na ty oblasti. Jsou to kosmické oblasti.

Ravi:  Jistě. Ale dalo by se na to i jinak nazírat. Ačkoli hmotu od energie nechci oddělovat. Ale musíme si někde dát hranici. Hmota je vnímatelná běžnými prostředky. A energie je poznatelná a vnímatelná přístroji a Šakti je to, co v podstatě energie, ale nevnímatelná žádnými přístroji. Tedy dalo by se říci duchovní energie. Ale – duchovní energie – to je z hlediska fyziky hodně napadnutelné. V Indii je to Šakti. Šakti vytváří orgány jakoby přesto, jako dvě fotky přes sebe a přibližné tam jsou čakry. Ale nedají se ztotožňovat. Oni se tam překrývají přibližně, ale to je … (není rozumět)

Josef:  Chtěl bych něco poznamenat. Tantrou lze poznat jednotlivé proudy energie, dají se potom uchopit a manipulovat. Protože to jsou nejsilněji poznatelné energie.

Ravi:  To vede k magii. Samozřejmě, to je velice nebezpečné. Člověk najednou cítí … já mohu tohle a ono a není-li vyčištěný uvnitř, on ani nepřijde na to, jak je to egoistické. A tyto karmy se pak velice těžko odčiňují.

Josef:  Ale proto je tady nauka Květoslavova, která nařizuje nejdříve pročistit tělo, stát se jiným člověkem a potom si může ledaco dovolit.

Ravi:  To je základ. Já to takto také vidím, protože to, co si lidé pod tantrou představují … Soustředit se mi nechce, cvičit se mi nechce, to vydržím maximálně pět minut a myslím přitom na to, co bude k večeři. A místo toho budu dělat nějaké ty sexuální hrátky. To nikam nevede. Maximálně to může vést k … magii.

Josef:  Ale jestliže je předem již zpracován, z vlastní vůle, tak toto nebezpečí nehrozí.

Ravi:  Takže tam je předpoklad to vedení. Vedení a důvěra, v podstatě víra v učitele musí být tak velká, že když řekne: Teďka ne, teď přestaň! A on: Ne, mně se to líbí. A samozřejmě v té chvíli se domnívá, že by to mohlo být ještě lepší. Ale představit si, že obrovské prožitky, které člověk nikdy nezažil, a strašně to táhne to prožít a teď být konfrontován s tím, že učitel řekne: Teďka ne!

Skutečné tantrické sexuální praktiky, kdy třeba muž se ženou jsou v jedné místnosti a přibližují se jen postele. Každý den třeba o 10 cm a nesmějí se dotýkat. A třeba po týdnu se mohou dotýkat. A každý týden něco přidávat – to může člověka přivést tam, že už pohled na ženu v něm vyvolává výron semena a musí se ovládat, že to nesmí. A to sexuální ovládání je v jógických praktikách nezbytné, je základem. Je to hodně náročné. Dalo by se říci, že určitým cílem by mělo být pro muže – to je alespoň můj názor – že muž by dokázal prožívat sex jako žena, nikdy nedosáhnout vrcholu.

Josef:  Společně, společně.

Ravi:  To je jiná záležitost. A žena aby dosáhla vrcholu. To může znít divně, ale je to možné.

Josef:  Ano, protože ona bere mužovu energii sebou, je mostem do duchovna. A je-li správně její energie směrována, spojuje se s vysokými prožitky nadsamsarickými. A to tak, že dochází k trvalému, něčemu takovému, jako je realizace.

Ravi:  Možná zkusil bych to přiblížit  ještě takto, když o tom mluvíme, že přístup toho člověka je: Buď má partnerku nebo nemá. A buď s ní – i když ji má, tak není vždy možné s ní cvičit. To prostě málokdy.

Josef:  Není na to dělaná.

Ravi:  To může člověk různě – třeba za zády partnera, partnerky – dělat. Je to prostě určitá forma magie. A aby ta partnerka byla schopná, musí být alespoň přibližně, v určité sféře, na určité rovině. Vlastně to znamená, že oba partneři musí umět dané techniky, cíl alespoň přibližně musí být stejný, určité zkušenosti, atd. Jinak to není možné, to většinou není možné. Má-li partnera, partnerku, tak se mohou oba v tom cvičit a dělat stejné věci. A když nemá, tak má možnost cvičit imaginaci.

Ale tam je už problém. Jakmile do té imaginace promítne skutečnou osobu – třeba z nějakého časopisu nebo pozdního pořadu televize, tak je to magie. A samozřejmě to může být stejně příjemné a v podstatě se s tím nadělává „hezká“ karma a člověk není schopen tuto karmu na své úrovni vnímat. Tu karmu pochopí mnohem později, až mu taková karma bude „hezky“ vadit. Co je možné dělat? Ne-fyzicky souložit s bohyněmi, bohyněmi tantrických tradic, které jsou vyloženě určeny. Které mají ten úkol, adepta zasvěcovat.

Josef:  Jsou malované a imaginace musí odpovídat přesně těm zobrazením.

Ravi:  A samozřejmě k tomu je určité cvičení. V podstatě má to těžší – do určité míry. Jedno má těžší a druhé má lehčí. To těžší má v tom, že musí cvičit najednou v obou tělech. A to lehčí má toto: partnerka nemusí mít stejné sklony nebo ochotu nebo výdrž nebo je tam něco jiného. Samozřejmě ani jedna možnost nemá ani pro ani proti. Tantrik by měl znát všechny varianty a měl by mít přehled, pokud o to má zájem. Sám sebe pak promítne do toho božstva a najednou je tím božstvem.

Josef:  Stane se tím božstvem.

Ravi:  Pak najednou pochopí: co ti tantričtí buddhisté v samotě mohli dělat? Měli někde schované ty ženské ?! …. Oni souložili takto …

Josef:  To když šli sami. V manželství jsou muž a žena, tak se spojují v určitých oblastech. To už je nezajímá dole. To už se odehrává buďto v srdci nebo výš.

Ravi:  Jak ta žena, tak ten muž, stejně vidí v ženě bohyni, vizualizuje – promítne, bohyni do partnerky a ta se stane tou bohyní i ženou. A současně partnerka promítne, co také cvičila, božstvo do svého partnera, ztotožní se s tím božstvem a s tím mužem také a ani pak nelze říci, kdo je kde. Je to několikanásobně propojené.

Josef:  Ale to, co říkáte, to jsou vysoká … Ale všechno má svůj začátek.

Ravi:  A ten začátek může být, jak jsem nastínil, buď s partnerkou nebo … Vlastně ještě existuje i mandalická cesta, která je složitější, než s tím božstvem. Do toho bych zatím nezabíhal.

Tazatel:  Mohl bych ještě mít dotaz? Askeze by také měla zavolat  tu partnerku nebo partnera?

Josef:  Jestli tady je. Buď je tady nebo je v jiné sféře. Může být z jiné sféry. Znám ten případ.

Ravi:  To jsou vlastně bohyně.

Josef:  Ano, bohyně.

Ravi:  Může si to člověk vyvolat tím, že tu konkrétní podobu vlastně vyvolá. Nebo, když stejně přijde, tak bez podoby, protože si to člověk nedokáže…

Josef:  Ona přijde, i když si ji nevyvolá, když jsou karmické vztahy. Karmické vztahy nemusí být jenom pozemské, mohou být i do jiných oblastí, do rajských. A potom ta bohyně z ráje přijde konkrétně, konkrétně ve své podobě, jako hmotná, má tvar.

Tazatel:  Normální živá bytost? S občankou?

Josef:  No, občanku zrovna nemá. Pro toho dotyčného je hmatatelná. A pro něho viditelná. Pro ostatní ne. Pokud jsem mohl vidět, je to tak.

Tazatel:  Vím, že ale zase byly případy, že to Mistr zakazoval? … Proto, když se dělala magie, tak se zazdívali.

Josef:  Jestliže někdo šel cestou askeze, tak to mohly být svody. To byly potom astrální bytosti, které se zjevovaly  a to je špatné! To svede na scestí. Dají se rozeznat, aspoň já to poznám. Ale je rozdíl astrální bytosti nebo rajské bytosti. Když přijde skutečná bohyně, tak to je skutečná žena ve smyslu její kvality, těla, není problém se s tím mužem spojit v jedno. Tam to jsou kvality velmi tvárné. Astrální bytost – sukuba -  sebere energii, vyčerpá i zabije.Něco o tom píše Meyrink v Andělu západního okna a píšu o tom v článku o Šubrtovi.

Josef:  … Takže dneska jsme skončili v oblastech dosud neprodiskutovaných …

Tazatelka:  Takže podmínka je, že muž nesmí mít výron semene a žena by měla mít orgasmus?

Josef:  Tam jsou jiné zákonitosti u muže a u ženy. Takže muž musí přinést tuto oběť, jestliže mají správně pokračovat.

Z.:  No, když to potom pochopí, tak to není pro něj oběť.

Josef:  Protože v tom sjednocení prožívají oba totéž. A to jsou už oblasti nadsamsarické, nadduální, to už směřuje k dobrým výsledkům.

Tazatelka:  A když má výron semene?

Josef:  Tak to je …

Tazatel:  … Neplatný pokus.

Z.:  Zase se nesmí vytvořit názor, že když přijde k výronu semene, tak je to nějaké neštěstí, za které půjde do pekla.

Ravi:  Potom ještě může být problém v tom, že ženy očekávají od toho muže, že k tomu výronu dojde a když nedojde, že to můžou chápat, že ho žena nepřitahuje. To jsou také takové věci tabuizované – musí zde takový most mezi partnery, aby si to mohli říct. Protože třeba muž začne cvičit, učit se zadržet a to pak musí umět vysvětlit té ženě, když ta partnerka třeba nedělá duchovní věci. A tak jako může udělat více zla, nesprávné karmy, nežli dobré pro sebe.

Josef:  Pokud nedojde k zvýšení a rozšíření … Proto se používají různé praktiky, k normální souloži ani nedojde. To jsou věci, o kterých zase…

Ravi:  Člověk, když momentálně zadržuje, tak to je třeba cvičit těsně předtím, než by k tomu došlo. A je to představitelné z mých zkušeností, že přestane dýchat a přestane myslet … Jak jen se tam v té chvíli, v té kritické, objeví nějaký obraz, nějaký prožitek, tak to bude venku. A to jsme zase u toho, že to nejsou nějaké jednoduché věci. Člověk musí umět – když ne na delší dobu – alespoň na krátkou chvíli, se vypnout.

Josef:  To vyžaduje už předem dlouhou přípravu.

Ravi:  Myšlení je extatické. Ta žena musí zmiznout. Tam není nikdo v té chvíli. Člověk to může jako automaticky … výjimka potvrzuje pravidlo.

Josef:  Ono to chce řešení naprosto individuální. Nelze generalizovat. Každý je jinak stavěn a sladit ty dva dohromady, aby to mělo správný výsledek, to je složité.

Ravi:  Já jsem začínal klasicky asketickou cestou. Do 19-ti let jsem byl naprostý ateista a najednou jsem pak uvěřil – by se dalo říct. Hodně dlouho jsem šel asketickou cestou, zkoušel jsem různé techniky. Naopak po x letech jsem… Po celý život jsem měl problémy… takže i s navazováním kontaktů u žen, když jsem byl na Slovensku. Vysmívaly se mi – Maďaři a tak. Tolik Maďarů tam není.

Každý má určité problémy a může najít proč. Člověk si pak někdy říká, že chci asketickou cestou, protože není schopen překročit některá tabu, že se stydí, že neví, co má říct, při navazování kontaktu atd. Nebo teď, jak to dělat, co se hodí. Člověk to zastírá tím, že sám sebe začne klamat, že to v podstatě nepotřebuje. Že má duchovní cíle… prostě jsem se sám také tak klamal. A když jsem pochopil, že ta síla je stejně silnější než vůle.

Dá se na to dívat z různých hledisek – je to dáno také karmou, která člověka k tomu dovede. Jako, že je to předem určeno. Jako dvě varianty jsou pravdivé. A člověk, aby dokázal překonat, musí si v sobě udělat pořádek. A najednou přijde na to, že ani nemá problémy s navazováním. Že všechny ty věci, které v sobě dusí jako tabuizované, hodně tabuizované, člověk nepřipustí. Tohle je tabu, o tom ani nechce mluvit sám před sebou. A to vlastně uvolňuje tantra, podle toho, která odnož. Jestli najednou nebo postupně. (Vjása sedí v jeskyni už 500 let. A … posílá jednu dákini. A Vjása, jeho oči se rozzářily: Kdo jsi? A úplně zapomněl…). Je to možné jenom oddálit. A jednou se to musí vyřešit a nechat ten průběh na cíl té tužby.

Tazatel:  Jak je možné poznat agresivitu sexuálního pudu bez oddalování?

Ravi:  Samozřejmě na začátku je to dobré, protože člověk neví, co všechno tím může pokazit. Má-li rodinu a malé děti, je to těžké, hodně těžké. Přitom cvičit a chodit někam na týden, třeba na samotu. To je těžké.

Josef:  V našich poměrech.

Ravi:  V našich poměrech. V Indii je normální, když člověk, třeba jogín, má rodinu a duchovně chce pracovat, musí počkat, než jeho děti dospějí a stanou se samostatnými. A potom má možnost odejít od rodiny.

Josef:  Ale to je tady také. Alespoň v naší škole. To se už vyskytlo více případů, že chtěl utéct od rodiny…

Josef:  Tak bych chtěl vyslovit nějaké resumé toho našeho povídání. Jsou zde dvě cesty: Jedna shora, jedna zdola. Obě mají dosáhnout dokonalosti. Člověk má zrušit základ, který si přinesl. Svoji karmu. Protože tělo není nic jiného, než zhutnělá karma, která se zde objevila k tomu, aby ji člověk vyřešil. Tato cesta zdola – z vlastní vůle, tak to znamená zpracovávat energie znova a znova. Závist, nenávist, smutek a ještě všechno – proměnit nejdříve ve stavy bezpříčinné radostivosti a potom získávat stále vyšší a dokonalejší stavy, které mají člověka dovést až k realizaci absolutna. Tím dojde k trvalému žití v indiferentnu. Aby v něm svět už přestal dávat ty všechny negace, špatné vlastnosti, které ho vrhají do utrpení plné karmy.

Znám tu cestu zdola, neznám však cestu shora. Co říká pan Ravi. A tak, aby bylo dosaženo dokonalosti ve hmotě, alespoň do značné míry. Chce to člověka inteligentního, který tuto změnu, tuto cestu na sobě provedl. Potom lze odejít i „s botama“. Víte, já jsem dvacet let nebyl u Květoslavova hrobu, teprve na výročí jeho úmrtí jsem si šel prohlédnout, co se v tom hrobě odehrálo nebo odehrává. A viděl jsem - nebo chápal, cítil - že vrchní vrstva v hrobě, tam že jsou kosti. Čili zbytky těla. To byla paní Ledrová, která 9 měsíců po něm zemřela. Z této vrstvy vyzařoval jas. Nechápal, necítil, nevnímal jsem vůbec žádné zbytky hmotného těla. Vyzařoval jenom modrobílý jas.

Vyzařování jasu, to už není energie, to je jas. Tím jsem došel k názoru, že Květoslav skutečně z hrobu vytáhl - nebo proměnil - buňky svého hmotného těla v energii a následně v jas. Bohužel nemůžeme to zjistit exhumací. Bylo více vidců, kteří se tam podívali a mluvili podobně. Takže to lze. Je to vlastně předmět utrpení. Zrušit ho tím, že se promění.

Činnost mysli, jejich kvalit, je řízena z buněk těla. Můžeme tomu říkat kvality. A tak jestliže dokážeme změnit kvality buněk, změní se potom i kvalita mysli a chápání. Tak lze zpracováním nebo proměnou fyzických buněk, jejich náplně přispět k vytváření inteligence … Čili vytvářet nový genetický kód. Tak to mám vyzkoušeno, že to tak funguje. Jak se mění tato náplň, jestli se mění.Genetickou náplní se myslí karmický vklad, který si člověk přinesl.

Sféra lidí se pomalu stává sférou pekelnou. Květoslav toto chtěl nějak zabrzdit, zastavit. Ale to se pravděpodobně nedá. Ale každý z nás může takto pro to něco udělat.

Zapsal: J.H.

Pro web připravil: Z.J.