Buddhové a buddhismus v Česku

Setkání s Josefem Studeným v Bystřici

( Nelze určit datování, snad podzim 2005 )

Poznámka:  Text označený takto (??) znamená, že není hovoru rozumět. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Josef:  Tady se setkávají tyto dvě nauky v jednu. Drtikol – vzdělaný člověk, dobře situovaný, cestoval – přivezl ze Západu texty Velkého symbolu. Když se s těmito texty Květoslav setkal, vlastně je realizoval – o tom píše ve svém životopise. Květoslav však tuto nauku tady uskutečnil a realizoval svým způsobem života, svým úsilím a obnovil nauku Bělostné Dynastie po devíti stech letech právě svými realizacemi. Až teprve, když viděl ty původní texty z Východu – Náropovy texty, Tilópu, … tak viděl, že to uskutečnil, tak přišla tato nauka dvěma směry. Jednak těmi klasickými texty, podle kterých šel Drtikol a uskutečnil, … no a pak ta cesta tady, která vznikla tady, byla vlastně přenesena tím mnichem, jenž se vtělil do Květoslava při jeho realizacích – no, byl to Marpa, jehož tulkem se vlastně stal Květoslav.

Je určitý rozdíl v tom podání, v těch klasických textech a Květoslav tu nauku vytvořil tady tak, aby se dotýkala života lidí. Vytvořil ji v takových situacích, v takových lidských děních, kdy jí musel vlastně přizpůsobit mentalitě západního člověka; do určité míry přetvořit VSTUP do této nauky.

Drtikol podle těch textů uskutečnil vysoké poznání … vychoval čtyři žáky, z nichž zůstal jen Evžen Štekl. Evžen Štekl zase vychoval čtyři žáky, z nichž jeden zůstal jako představitel – jmenuje se Lípa, mladý člověk, J.Lípa. Spolu se setkáváme, jsme ve velmi přátelském vztahu.

V principu by se mohlo říci, že to jsou dvě rozdílné nauky, protože Květoslav vytváří docela jinou koncepci vzhledem k tomu, že uskutečňování nebo chápání podle těch původních textů by bylo pro současné obyvatele Západu příliš obtížné - to byl skutečně jenom výběr. Kdežto Květoslav požaduje, aby se lidi nejdříve z vlastního úsilí přizpůsobili, očistili, aby potom mohli použít i cesty toho Velkého symbolu. Protože Květoslav tuto nauku realizoval zde na základě vlastních zkušeností, patří vlastně jeho nauka tady pro Západ, byla vytvořena speciálně pro západního člověka. 5:00

Ty systémy soustřeďování jsou poněkud jinačí, protože musely být přizpůsobeny a jde hlavně o to, aby člověk z vlastní vůle dosáhnul čistoty a dokonalosti na této LIDSKÉ ÚROVNI. Jistě se k tomu hlásí dost lidí, ale je zde výběr těch, kteří skutečně na sobě pracují, je poměrně malý. Vyžaduje to přeci jenom sebezapření a silného člověka, který je ochoten přijmout kázeň života. Pokračování této nauky, v té čisté formě, to se stalo uskutečněním stavů příslušných, to připadlo vlastně na mě – zůstal jsem já. Ještě je jedna větev Romana Mandyse ve Vídni, který dostal vlastně nějaké zasvěcení, zasvěcení na cestu, ale pokračování nauky musí jít přes AUTOINICIACI, čili ten, kdo pokračuje v nauce, musí najít sám, uskutečnit sám. Stavy velkých guruů se nedají přenášet – ty musí každý najít sám. 7:16

Takže máme zde dva směry, které jsou vlastně souhlasné, mají jenom jiné systémy. Oba jsou v pořádku, oba vedou ke stejnému výsledku, čili k osvobození - k poznání a osvobození. … A tak všechno ostatní, co zde je, je nám cizí; co se zde vyskytuje – ať už to jsou „Nidálovci“, kteří si osvojují právo, že jsou v řádu Kagjupa; tak to nemůže se brát v úvahu. A jsou zde i jiné směry, některé dobré, které je možno uznat – a některé špatné. Květoslav svými realizacemi přenesl nauku Bělostné Dynastie a MIMO TO – stal se zakladatelem, nositelem nového věku, věku Vodnáře. Po dlouhých, dlouhých tisíciletích se zde vlastně vyskytla realizace Višnua.

Květoslav mimo tu nauku Bělostné Dynastie ještě uskutečnil realizaci syna Višnuova. Čili žijeme na přelomu doby, kdy věk Brahmův končí a začíná věk Višnův. Tím je taky platná ta nauka, kterou přinesl Květoslav do tohoto nového věku. Předpokládám, že je jenom otázka doby, aby se obě ty VĚTVE – ta, kterou přinesl a uskutečnil těmi texty z Východu, z Tibetu Drtikol – a Květoslavova nauka, aby se sloučily. Je ta možnost. A myslím, že k tomu dojde, protože s představiteli tamté větve se stýkám a jsme dobře naladěni, souhlasně. O tom, co říkám vlastně zatím není nikomu nic známo … v knihách se o tom nepíše, to se tak vyvinulo. Tak ti, co jdou tím směrem řekněme v Březové, o tomhle nic nevědí. Březovský směr nemá základnu. Čili redaktorka jde falešným směrem. Nezapojují se právě do této společnosti. Pokud máte nějaké dotazy, chcete o tom více vědět, tak se ptejte. 11:34

Ale tohle bylo jen tak jako předeslání, úvod; důležité bude, s čím přijdete vy, s jakými problémy se sami potýkáte. Bylo by potřeba, aby jste to dali na plac, aby jedni se mohli poučit od těch druhých. Protože ty problémy životní bývají velice podobné, mnohdy stejné, a tak co se vysvětluje druhým, jednomu, tak u druhýho může najít odezvu a pomoc řešit jeho problém.

V Květoslavově nauce se neřeší problém manželství. To je taková boční záležitost, která se víceméně opomíjí. Snad moje povinnost, jako následného gurua byla, vložit něco dalšího a myslím, že to řešení manželské se nějak povedlo, že jsem ho mohl přidat k nauce. Musíme brát tuto cestu taky v úvahu, protože VELIKÁ většina, těch, kteří se hlásí k nauce, jsou ženatí nebo vdané.

Jen velice málo jich jde cestou sólo, cestou serafskou. Květoslavovi šlo nebo vysvětluje hlavně cestu serafskou. On říká, že nutno je dosáhnout čistoty v kázni a teprve až člověk dosáhne vysokých stupňů poznání, zasvěcení, tak se má vrátit na zem a žít normálním způsobem člověka – vrátit se řekněme přes ženu – čili oženit se nebo provdat se, aby člověk získával nebo doplňoval svoje zkušenosti tady na Zemi, ty lidské, který v sobě každý nese, aby je dobře mohl vyřešit. Teprve po vyřešení těch osobních zkušeností může být OSVOBOZOVÁN postupně a osvobozen. Je to i moje zkušenost - já jsem se musel vrátit po získání zasvěcení a jít cestou se ženou.

Vidím, jak to je důležité, protože tím se dostanou na povrch všechny záhady bytosti a člověk je může vyřešit a dojít skutečně k osvobození. Samozřejmě, že to může trvat dlouho – mě to trvalo až do teď, kdy jsem vlastně před koncem života, ale mohu říci, že nevyskytují se ve mně žádné tendence do světa, nevyskytují se přání cokoliv ze světa získat ke svému oblažení a vůbec k dalšímu prožívání. A tak by měl vlastně dojít každý člověk. 15:45

Ty dílčí zkušenosti, které cestou získává, můžou být různé a různě vysoké, ale ten výsledek by měl být ten, že bytost už po ničem ze světa nevolá … vede k osvobození. Potom člověk nemusí mít vůbec strach ze smrti. Dožije život v klidu, aniž by se v něm jakákoliv přání ozývala. Jako ideální příklad – já už jsem o něm mluvil, tak mnozí jste ho třeba slyšeli, ale mohu ho opakovat – jak by mělo takové ukončení života vypadat.

Jednalo se o takového vesnického kováře. Zestárl, živnost převzal syn … děda už neměl sílu, a tak žil v klidu ... a jednoho dne se ustrojil a že jde do města … několik kilometrů do města. Tak odešel, no a tak vrátil se zas a prý tatínku, copak že jste tam dělal. No, já jsem šel za panem farářem, pro poslední posvěcení – já dnes umřu. No, ale dědo, proč jste neřekl? Mohli jsme vás tam dovézt, šel jste pěšky … taková námaha. Ale nic, v pořádku. On byl dobře ustrojen, SVÁTEČNĚ ustrojen, lehl si na postel a říkal - svolal rodinu a říkal jim: „Tak já umřu. Můžete se modlit.“ Tak ho poslechli, on chvíli ležel a vidí najednou, že se ztrácí, že ztrácí život, že umírá … a skutečně zemřel.

Tak takhle by měli lidé správně umírat. Potom by bylo to jejich odejití ze světa s POŽEHNÁNÍM. …Kdo toto dokáže?! On žil přirozeným způsobem života, získával normální zkušenosti, ale měl velikou víru. No a tady máme na to nauku, která nám dává systém, JAK bytost vyčistit, abychom získali ten klid pro dobu umírání. Jde JENOM O TO pochopit, JAK umřít! Všechna ta kouzla a nějaké zázračné zkušenosti, které se i cestou mohou vyskytovat, nemají význam. Jde o ukončení, správné ukončení tohoto života. A takový děda, když takhle zemřel, ten už se asi nemusel vracet. A O TO NÁM JDE – pryč z tohoto světa. A já jsem došel k těm zkušenostem, že už tady nic nenalézám, co by mě drželo a budu spokojen, až budu moci zemřít. (delší odmlka) 19:56

Tak mnozí, kteří nastupují cestu, si představují slavnostní zkušenosti, veliké zkušenosti, poznávání, ale to může přijít – ale NEMUSÍ. Důležité je, jestli budou NAPLNĚNY zkušenostmi, jestli jejich bytost nebude už po ničem volat. To je správný a důležitý cíl, který má mystik vlastně mít. Jestliže se u někoho rozvine mimořádné poznávání – někteří procházejí menší nebo větší slávou – to je osobní záležitost, každý jsme jinačí. Vím – kdo byl Květoslav, žil jsem s ním, stýkal jsem se s ním … tak vím, jak taky působil. Jako ukázku:

Setkal jsem se s Květoslavem s srpnu v roce 1952. Asi tak v listopadu v tomto roce, šel jsem na procházku s manželkou, nade Dvorem Králové (nad Labem) nahoru do lesů. Napadl první sníh. To je takový klid, zvláštní stav. Přišlo mě se tak podívat na špičku nosu; to mě bylo divný, ta barva. Tak jsem si stáhnul rukavice … a já jsem byl černej. Teď manželka viděla, že jsem i v obličeji zčernal. Ne jako úplně negr (smích), ale byl jsem hodně černý, skoro jako negr. (smích) Na celém těle! Manželka z toho byla vyjevená, co že se to děje. No, já jsem sice z toho nebyl vyděšen, ale divil jsem se taky, co to je. Jak to bude dál, jestli zčernám úplně (smích). No, ale šli jsme tedy domů a během půl hodiny se to začalo vypařovat a zase jsem se stal normálním.

Kdybych to viděl jen sám, tak bych mohl říci, to je halucinace, ale viděla to i manželka. A to jsem nevěděl, o co se jedná. Teď už to vím. Přítomnost Květoslava, setkání s Květoslavem, vyvolalo vnitřní proces, kde určité temnoty, nedostatečnosti, začaly vystupovat na povrch a jevily se jako zčernání. A potom se vypařily ven.

Tak jeho přítomnost způsobila očištění – to byl jaksi dobrý vstup na cestu. … A takže on svou přítomností, bezděčně - ne snad úmyslně, mohl vyvolávat různé takovéhle úkazy a skutečně je ve mě vyvolával. Bylo potom ještě mnoho věcí, které se odehrávaly, které jsem věděl jenom já, ale vím, že to byla přítomnost Květoslavova, která tímto způsobem působí. (delší pauza) Já jsem se s nikým jiným nesetkal, kdo by mluvil o něčem podobném. Tak nyní vím, že vše bylo naplánováno, celý můj osud byl přesně naplánován. Já jsem zde byl předmět, který měl něco splnit. … A mnohá moje rozhodování, že by byla čistě po úvaze nebo z rozumových důvodů – nemůžu vždycky tvrdit. Mnohdy jsem byl k něčemu dostrkán – nebo možno říci dofackován. Tak věřím v predestinaci, v předurčení – v RÁMCI KARMY, kterou si člověk přinesl. 25:48

Viděl jsem třeba, proč jsem se dostal k této nauce. Květoslav v tom pětadvacátém životě zpátky byl setník Abenadár pod křížem, který uznal Ježíše, jako Syna božího. Já jsem se s ním taky setkal. To jsem prožil určité úseky v minulých vtěleních a setkal jsem se s ním tam v Tiberiasu – kdy jsem byl římským místodržícím – a měl jsem ženu židovku, dceru židovského šlechtice. Šel jsem – šli jsme – navštívit nebo jeli jsme navštívit svého tchána, ovšem s tou hordou vojáků … to jinak nešlo. No a tam jsem se setkal se dvěma. Jeden byl syn toho mého tchána a druhý – oba byli jenom v takových šedivých hábitech – nic pozoruhodného. A o tom druhým říkali, je to Jehošua – Ježíš. A to už začal vytvářet tu svojí obec. Tak on první, co udělal, tak NÁM požehnal. Římský místodržící, no to jsem tak nějak nebral v úvahu. Ale nyní chápu, jaké to požehnání jeho mělo účinek. To mě určilo tuto cestu k nauce, tak jako u Květoslava to určilo tu cestu nové nauky, která následovala po nauce Ježíšově.

Tak nic není náhoda. Všechno má své příčiny. Tak jestliže sem tady, v této nauce něco dosáhl, tak to může mít i takovouto zdánlivou nepatrnou příčinu. Setkal jsem se tehdá s Ježíšem, který mě požehnal – ten druhý, to byl Šimon – později se jmenovat Petr. A tak předpokládám, že všichni ti, kteří se hlásí k nauce a hlásí se ke mně, jsou v NĚJAKÉM SPOJENÍ. Jen výjimečně přijdou někteří, kteří jsou „cizí“. Taky problematický úspěch. Ale ti, kteří už jsou z těch dávných dob navázáni, jistě dosáhnou nějakých dobrých výsledků v této nauce.

 

 

29:36

Tazatel:  To požehnání Ježíšovo, to ve vás vytvořilo nějaké tendence...

 

Josef:  SMĚR!

 

Tazatel:  To jste neregistroval, že jo.

 

Josef:  Ne, to jsem nemohl registrovat, tehdá ne. Jako to Květoslavovo uznání Ježíše jako syna božího. Jo, to byl vysoký úředník, setník armády – ten uznal zločince, kterého ukřižovali – to byla přeci nejhorší smrt pro nejhorší zločince – tak to jeho uznání vyvolalo v něm proces. Za to, jak sám píše nebo říkal, byl odměněn čtyřiadvaceti, vlastně pětadvaceti vtěleními šlechtice. Čili se měl velice dobře. Jenomže k tomu nic nepřidával, tak v tom pětadvacátém vtělení, vlastně tím, že se oddal boji, umíral vlastně rozvášněn bojem, následek byl toto HRŮZNÉ, tedy ubohé vtělení, v této inkarnaci. Jenomže zase ty zásluhy to vyvolaly, že tu nauku realizoval v sobě a mohl ji přinést. (delší pauza)

Ale já jsem zkušenostmi došel k tomu, že třeba hledat pokračovatele, je zbytečný. Květoslav ho hledal, no, ale nestrefil se. Každý šel nějak (?? 31:38) … Já jsem byl začleněn na konec, protože další výběr nebyl. (smích) Ono to bylo předurčeno. Teď už vím, jak to bylo předurčeno, znám všechno to, co mě provázelo. A taky další pokračování je řízeno Bělostnou Dynastií PŘÍMO.

 

Tazatel:  On bude problém ještě v tom, jak si říkal, Květoslav versus ty knihy, že když člověk něco hledá, jako třeba nástupce v tomto případě, je tam nějaký zájem, který to vlastně spravuje.

 

Josef:  … Ano, ano. Totiž - jestliže se JMENUJE, ozve se to v prostoru. Prostor má uši a poslouchá to taky Máro.

 

Tazatel:  Hm, jasně …

 

Josef:  No a protože jsem už zestárl, tak mluvím o takovýchto věcech, jak to vypadalo s naukou a jak to s ní vypadá dále. A nějaké ty odbočky, jako je třeba Zora – prosím, dostala realizaci od Květoslava, to znamená, DAL JÍ SVOJÍ ENERGII k tomu, aby byla schopna vydat knihy. To využila perfektně. To naprosto vyhovuje, … ale dál – to ostatní, tam už na to nedostala. Proto jde falešnou cestou.

 

Tazatel:  Jsem přemýšlel ještě nad jednou věcí, protože jak se teďka zpětně ukazuje, že je to všechno jinak nebo trošku jinak a když to vezmeme – kdyby ty knihy nevyšly, dopadlo by to jinak,  nebo plus mínus stejně, myslím s tou obcí třeba, protože …

 

Josef: … Ne, bylo NUTNO, aby byly … bezpodmínečně. Žijeme v tomto světě; to není jako v tom Tibetu, kde byl guru, a přišli k němu různí, kde si vybral – jako třeba Marpa – čtyři žáky. To tady nejde. Teď je spousta lidí; tehdy bylo pár obyvatel, kdežto nyní je sedm miliard. Ty knihy byly nutné a Květoslavovi ŠLO O TO, aby vyšly a přinesl JAKOUKOLIV oběť v tom, aby mohly vyjít. To jeho poznání bylo úžasný – když vidíš, že on, poloviční analfabet (smích) … no skutečně, poloviční analfabet a on dokázal napsat takovéhle knihy, VĚDECKÝM ZPŮSOBEM …

 

Tazatel:  Takže tomu vzdělaní inženýři nerozumí. (smích)

 

Josef:  A mám zkušenost třeba, že lidi, kteří se stýkali s Květoslavem – vzdělanci – nepochopili. Nemůžou to přijmout! … To teď, když jsem dal na internet ten Kocourkův článek, o Darwinově teorii tam bylo taky, … to se rozvinulo toto téma, tak jsem diskutoval s člověkem, který se znal dobře s Květoslavem, který se snažil jít mystickou cestou – ovšem po svým – a nepřijmul všechno, Květoslavovu nauku – a tak jsem rozvinul debatu s ním, protože to je prenaturáli doktor, docent a doktor „cees-cé“ .. no. 35:57

A já jsem mu najednou tvrdil, že člověk do toho postupu Darwinovy teorie NEPATŘÍ. Tam to je jinak. No, to mě prohlásil za blázna, … jsem blázen. (smích) Ale jinak jsme kamarádi, to je v pořádku (smích), to se nezlobíme na sebe. Takže to je více méně přátelská debata, až na tu Darwinovu teorii, to uznal, že jsem asi blázen. (…) Já přečtu tady pro zajímavost tady ten dopis třeba, co jsem napsal. … jo, no … no tak, kampak jsem to dal … počkat, počkat .. noné, musím to mít … že bych to nevzal s sebou, to by mě mrzelo … asi vás zklamu … ne, ne … tak já jsem ho nechal doma. Co se dá dělat.

Tak zhruba budu k tomu něco říkat. Uvádím v něm, že člověk byl na Zem „dosazen“. Bohem? Nebo kým?! Že za trest?! Nebo to byl jen sestup, dekadence na cestě zpětného vývoje?! Mluví se o tom v bibli – to vyhnání z Ráje. … Jak by to vysoké duchovno mohlo být produktem hmoty?! To nelze uznat. Teď, když k tomu přistupuje ještě reinkarnace, vývoj, kdy člověk klesá ve vývojové řadě, stále klesá, takže se třeba v příštím životě může narodit i jako zvíře. Jak to zařadíme do Darwinovy teorie? …

Nebo zase – takové zvíře se vrací zpátky a zrodí se po určitých zkušenostech toho zvířecího života, znova jako člověk. Já sám jsem viděl a mám tu zkušenost, že zvíře, kterému jsem shodou okolností ukázal cestu – se zrodilo v ráji. Já jsem věděl, že se zrodí, když se tam naplní těmi zkušenostmi, že se zrodí zde jako člověk, a že přijde k nauce – to jsem věděl už napřed. Jak tam zařadit všude Darwinovu teorii? – To nelze. No a to jako vědec nemůže přijmout. On ty zkušenosti nemá, nevidí to, tak to nemůže uznat.

 

 

41:16

Tazatel:  A on uznával Květoslava?

 

Josef:  On ho uznával, ale měl k tomu velké výhrady.

 

Tazatel:  Že pak ten základní axiom, jakože vědomí je produktem hmoty … to je šílené, z tohoto vycházet. On došel do toho bodu, kdy sám to musí opustit, to, co se dá vážit a to ….

 

Jiný tazatel:  …To by musel mít velké zkušenosti.

 

Josef:  To by musel přijmout Cestu velmi vážně a začít na sobě pracovat. Přitom je to velmi dobrý člověk, všechno v pořádku, ALE je to vědec. A není čáka, že by cokoli poznal. To mě okopíroval stati z vědeckých knih o té Darwinově teorii (smích), ale to je v pořádku, to je dobrý … s tím souhlasím. No, ale u člověka, to vidím jináč, mám s tím zkušenosti, mohu to vidět vlastníma očima.

 

Tazatel:  Takže pro takového vědce vlastně po smrti je zánik, tam nic není.

 

Josef:  Podle něj.

 

Tazatel:  On v tom ale musí žít, to tak fakt asi jako cítí, ne. Protože když jako bere, že takového nic není, tak…

 

Josef:  No … ano, ale u něj, jako u tohoto vědce – on je na váhách, to je na váhách.

 

Tazatel:  Aha – nechce se mu umírat …

 

Josef:  No tak … co kdyby.

 

Tazatel:  Co kdyby …. Přesně tak. (smích)

 

Josef (smích):  To je asi tak, jako otec mě nutil chodit do kostela (smích). On to tvrdě mě nutil. Musel jsem a když už mě bylo těch dvanáct, třináct, tak mě říká – Já vím, že nic není, ale co kdyby! Pro jistotu. (smích) … Ale takhle mystici nesmějí uvažovat. To ne – to nikam nedojdou. A může to mít i ten vědecký podtrh nebo charakter – to zůstává stejný.           

 

Tazatel:  A to je běžný způsob jednání … třeba si vsadí sportku … co kdyby to vyšlo. (smích)

 

Josef (smích):  Ano, to je totéž.

 

Jiný  tazatel:  Ale to by mohlo sedět, když štěstí sedne na vola, tak má skoro jistotu. (smích)

 

Josef:  No dobrý, to jsme si tak udělali jinou zábavu … ale dejte něco do placu, vlastní problémy… ať o nich mluvíme.

 

Tazatel:… No … ne. (smích)

 

Další: Ty radši mlč.  (smích)

 

Josef:  Támhle si vezmu na paškál toho (?? 44:43)… (smích) …Jak vypadá váš život?

 

Tazatel ze Slovenska:  Chtěl by sem říci – celkem dobře.

 

Josef:  Čemu říkáte dobře?

 

Tazatel:  Jsem šťastnější, klidnější, pokojnější. Měl jsem nějaké problémy, ale oproti minule je to na lepší úrovni (není dobře rozumět). Ten čas, co jsme se neviděli, nějaké spory jsem prožil. 

 

Josef:  Byl jste v Anglii…

 

Tazatel:  Byl jsem tam, bylo tam velmi dobře.

 

Josef:  Proč jste tam nezůstal?

 

Jiný  tazatel:   … protože až tak dobré to nebylo. (smích)

 

Tazatel:  Bylo tam fakt dobře, mám velmi dobré vzpomínky, ale … jak jsem vzpomínal, byl jsem tak s ex-přítelkyní (??)… byli jsme tam 8 měsíců, musel jsem se prodrat z problémů, jejich problémů …

 

 

             -----------   konec 1. části 45:56  -----------

 

 

Josef:  …No, můj život není mystika, že s mystikou nemá vůbec nic společného. To žijete jen nepovedený světský život. Mystika je snad někde hvězdička daleko, daleko zářící, který nedo…(?? 00:18)… normální, obyčejný světský život.

Neděláte mystiku. … Mystika je sebezapření. Sebekázeň, tvrdá sebekázeň. Člověk musí naplnit mysl JEDINOU věcí a to je MYSTICKÝ vývoj. Květoslav to říká asi tak: Když budeš spát a já tě probudím a zeptám se – kdo jsi? – tak musíš říci MYSTIK. … Tak musíš být naplněn tou touhou po poznání, po najití toho správného…(??01:04)… dosavad jenom světských... „Já jsem si sem tam na vás vzpomněl“ …To nevede nikam. (…)

Když už se vám to první manželství nepovedlo, tak byste býval musel přijmout cestu serafskou – jít sám. Zříci se všeho! Potom by to byla pro vás cesta. Ta vaše první manželka byla ukázka, že to máte udělat.

A tak ta mystika zůstává daleko, daleko. Snad ideál, ale nic víc. Člověk se musí tomu ideálu plně odevzdat, jinak nebude mít úspěch.… (delší pauza). A tak akorát se můžete ptát, co dál, ale toto je trvale jenom začátečnictví. Mnoho mystiků jsou jenom stále začátečníci, kteří nemají úspěch, ale nemají pravděpodobnost jakéhokoliv úspěchu, protože nepřijali cestu SEBEOBĚTI (delší pauza). No a když už jsme se dlouho neviděli s těmi obyvateli z Vysokých Tater … no, mluvte něco o sobě.

 

03:27

Účastník ze Slovenska:  Tak, předně jsem rád, že se vidíme, protože v minulém roce jsem kvůli pracovní povinnosti nemohl nějak přijet …

 

Josef:  …No, to co jste mi psal, tak váš vztah byl dobrý!  

        

Účastník ze Slovenska:  Zažil jsem čtyři roky takového světského pekla, protože jsem měl takové pracovní vytížení, snad od rána do večera. Prostě to bylo stresové období, kdy v práci jsem byl od páté například, a o sedmé či osmé domů – a mezi tím jsem se ještě musel jednou tam vrátit. Beru to jako životní zkušenost. Naučil jsem se z toho, z toho těžkého života světského, trošku vytěžit i něco pozitivního. To znamená, jak jste říkal -   víc sebeovládání, víc přidat v práci sám na sobě. Takže ty čtyři roky byly velmi tvrdé, ale zároveň mě to posunulo dost výrazně dopředu – k sobě, směrem do sebe. Takže mohu i děkovat osudu života, že přes ty těžké věci se cítím velmi, velmi dobře.

 

Josef:   A váš současný život? Jak vypadá?

 

Účastník ze Slovenska:  Tak v podstatě někdy v roce 1989, kdy se mi narodilo druhé dítě, tak jsem se dostal k nauce v podstatě, k přímé cestě. A dal jsem si jen jedno takové přání, aby sem se dožil života, kdy děti budou velké, protože v podstatě ten rodinný život vyžadoval určité úsilí, no a nyní jsem dosáhnul věku, kdy dcera má devatenáct a chlapec sedmnáct – dcera bude mít dvacet a chlapec osmnáct, lepší se mi dýchá.

 

Josef:   Čili mohla by se vám začít uvolňovat cesta. 

         

Účastník ze Slovenska:  No, cítím to. Cítím to velmi dobře. Nechci nějak mnoho o tom povídat, ale asi víte, na co myslím, takže … v podstatě jsem zažil, to co jsem měl zažít, nyní se otvírají nějaké brány na zkvalitnění práce sama se sebou. Já si myslím, že …

 

Josef:  …Jaký systém vedete? Jak to provádíte?

 

Účastník ze Slovenska:  Samozřejmě, ty stavy i přes ty složité životní situace, byly už upevněné. Jas, radost bezpříčinná, protože pak jsem dokázal oddělit, co to je, anebo poznat světskou radost a radost bezpříčinnou, někdy o tom více povím, co jsem zažíval. Takže – dokázal jsem upevnit tyto věci, sebe, koncentrovat se, aby energie mi neunikala do oblasti kolen. Snad nějaká nová oblast se tady tělesná objevila. Je to dlouhodobá věc, ale nějak nepřikládám tomu význam, oblast duše, či je to nějaký fenomén, ale už i z venku – nevím, čím to je. Takže práce s náladami se mi nějak, trošku se mi daří, … a koncentrovat se mi zatím daří. Mám blízký vztah k Dynastii bělostných guruů, takže …

 

 

06:54

Josef:  … Jakým způsobem provádíte koncentrace, cvičení?

Účastník ze Slovenska:  Moc mysticky necvičím, hodně pracuju neboť celý můj život je pohlcený momentálně pracovně, práce; při sezení, nebo večer při usínání je mi blízké myslet na nauku. To samo ze sebe se vynoří, nesnažím se nějak zasahovat.

 

Josef:  Je potřeba se soustřeďovat. Když teďka se vám ten život vlastně uvolňuje, ale pracovně jste ještě zatížen, samozřejmě, no ale přesto najdete nějakou dobu, abyste se mohl sám soustřeďovat. A sice stále do nohou. Na tři body – do kolen a do kostrče. A pokud možno v pozici. Uděláte pozici?  

 

Účastník ze Slovenska:  Ale v podstatě takovou siddhasánu…

 

Josef:  To stačí. Takže byste měl zařadit do svého programu DENNÍ soustředění na ty tři body. Kolena a kostrč. … To si sám musíte najít čas. Aby to dostalo nějakou formu, nějaký takový konkrétní směr. … Protože když uznáváte všechno, snažíte se žít šťastně, pořád to má ještě takový teoretický charakter, to musíte dostat do těla. Vy si musíte začít tvrdě uvědomovat tělo tímto soustřeďováním. … Dokázat se tam usídlit tak skutečně, že to volání nahoru bude se ozývat odtamtud, z toho bloku, který vytvoříte soustředěním na tři body.

 

 

09:29

Tazatel:  A to soustředění na ty tři body, to je účinější v těch nártech?

 

Josef:  To je jenom jinačí systém. Ty nárty, to je taková pomůcka k likvidaci špatných stavů a tak … tím se samozřejmě dostanou do vědomí, rozvibrují se; to je v pořádku, ale toto soustředění na tři body znamená BRÁT DO VĚDOMÍ CELÝ TEN SPODEK těla.

 

Tazatel:  Protože já teď provádím spíš tady to dole. 

 

Josef:  Hmm … jo v těch nártech.

 

Tazatel:  V těch nártech. Ale cítím jako energii v těch nohách.

 

Josef:  Jo to ano, ono to stoupá, samozřejmě, protože tou pozorností do nártů vytváříte přetlak a tam začíná stoupat energie nahoru – a zase, soustřeďuje se vlastně v kostrči – tam se umísťuje. No ale vy máte také vzít do vědomí celý ten blok – zkrátka spodek těla. 

 

Tazatel:   Vlastně když jsou ty tři body, tak je ta základna širší.

 

Josef:  Ano – to je celý ten blok spodku.

 

Tazatel: …(?? 10:58)

 

Josef:  No dobře – pan L. nám řekl, domluvili jsme se oba … další člen Vysokých tater? J

 

Tazatel:  Já toho mnoho nenapovídám .J

 

Josef:  No, neviděli jsme strašně dlouho, takněco řekněte … J Jak se váš život utvářel a co děláte?

 

Tazatel:  Nejdříve bych řekl, že dcera si pomalu vytváří svůj prostor, manželka se taky našla svoje místo v životě, ale mystika není pro ní.

 

Josef:  Ne – to není.

 

Tazatel:  No já jdu přes nohy, ze zdola, ta mystika mi vždy ty nohy … (smích)

 

Josef (?):  Jo, dobře to vyjadřuje (smích) … že se nějak bude…

 

Tazatel: …No a snažím se najít …(??) klid a pracovat fyzicky hlavně. Trošku jsem změnil zaměstnání pro mě, člověka přírodního, tak se mi to trochu víc líbí, z mé strany se mohu více věnovat …

 

Josef:  A co děláte?

 

Tazatel:  Dřevorubce.

 

Josef:  Dřevorubec – jo to jste v lese, sám nebo téměř sám, s motorovou pilou.

 

Tazatel: …(?? – 13:14) ..šofér.

 

Josef: Jo ….  Svážíte dřevo z lesa…Tož, zaměstnání by to bylo dobré, protože obsahuje pohyb, námahu. Jde o to VYUŽÍT tuto situaci a pozvedat srdce. A rozvinout srdce. Trvale plnit mysl přáním štěstí a dobra všem bytostem.

Trvale plnit mysl – čili vytvářet a udržovat a tento stav metta a sursum corda (pozvednutí srdce), no a tou fyzickou prací budete vlastně přenášet a upevňovat v těle. To je jistě velmi dobrá cesta, účinná cesta, protože je to jedna z těch, kterou jsem šel já sám a znám její účinky, jen dodržovat to, že v hlavě musíte mít jen tu mystiku; ten stav sursum corda, ten tam musí být co nejvíc trvale a tu fyzickou práci jenom navíc. Ta fyzická práce stav upevní v těle. … A myslím, že je to jediná cesta, kterou vy vůbec můžete jít. Je zde ale stále – PLNIT MYSL touto kvalitou. Mysl a pociťování.

 

Tazatel: …(?? 15:14)

 

Josef:  Jako šofér, no tak máte pomocníka akorát.

 

Tazatel: …(?? – 15:25)

 

Josef:  O tom oni nemusejí vědět, co nosíte v hlavě.

 

Tazatel: …(?? – 15:26).  (smích)

 

Jiný tazatel:  Pane Studený, já bych se vrátil k tomu Drtikolovi zpátky. Já jsem četl na internetu takový zkrácený životopis, kde bylo psáno, že v 1945 vstoupil do strany (KSČ), psal kádrové posudky, jestli dosáhl nenávratno, Drtikol.

 

Josef:  Já jsem neměl možnost sledovat jeho smrt. To co říká Květoslav, by ukazovalo, že ne.

 

Tazatel:  Protože paní Tomášová, ještě než umřela, se někde zmiňovala, že už se zrodil, že už ho viděla.

 

Josef:  No, možná, že bych s ní i souhlasil, protože co mluvil Květoslav, tak bych usoudil, že stav „bez návratu“ nedosáhl.

 

Tazatel:  Tak ta jeho cesta nebyla tak moc čistá …

 

Josef:  Ne, nebyla, nebyla. Ale dobrých výsledků dosáhl, vysokých stavů i ti jeho žáci dosáhli vysokých stavů.

 

Tazatel:  Já jsem právě četl od Evžena Štekla tu knížku, co vydal …

 

Josef:  … Ano, ano.

 

Tazatel:  On ho tam vlastně nazývá avatárem, že, což je takové přitažené za vlasy, že.

 

Josef:  No, ano, to bylo trošku nadsazené – no, to byl jeho guru a on ho viděl jako (??- 17:16)….

Tak nic proti tomu. Tak má vlastně svého gurua vidět. On splňoval tuto podmínku. I ten následovník, o kterém jsem teď mluvil, tak i on se stejným způsobem dívá na toho Štekla, na svého gurua, který byl pokračovatelem Drtikola. Jistě to tam mělo určité nedostatky a Květoslav tam vyčítal právě nekázeň – nebyla tam kázeň dostatečná. Tam sázeli všechno na soustředění. Ale dobrý – já je vidím jako v pořádku. Je to jedna z cest, která nevede dolů.

Protože u toho, který teď následuje, ten Lípa, tak u něj mohu sledovat ty procesy a vidím, že dosahuje těch vysokých stavů – velmi vysokých stavů. Mluvíme o tom, protože je to v pořádku.

 

 

18:52

Tazatel:  Drtikol taky dosahoval, že.

 

Josef:   Ano, on je taky dosahoval. No – i u toho Lípy, co následuje tuto školu, bude záležet na tom, jak dalece bude umět přenést ty stavy do těla.

 

Tazatel:  To vysvětluje, jak se staví tady k tomu – jak to dostat do těla, … co on na to. Chápe to?

 

Josef:  Chápe to, ale ještě to neprovádí (smích). Ještě žije v abstrakci.  

 

Tazatel:  To se mu zatím líbí. Akorát čím déle tam bude, tím méně se mu bude chtít zpátky.

 

Josef:  No, je to tak pravděpodobné. No, uvidíme dál.

 

Tazatel:  No, ale chodí k Josefovi trénovat. (smích)

 

Josef:  Ale… (?? – 19:53). (smích) 

 

Josef:  No, o Drtikolovi – mimo jiné – říká Květoslav, že poznal relativitu cnosti, ale opomíjel relativitu nectnosti. A že pták, který se zvedne, nemůže lítat věčně a usedne zase zpátky na tu větev.

 

Tazatel:  Ten Štekl tam někde píše, že teď nevím, jestli ve smrti nebo před smrtí, že k Drtikolovi chodili svatý Roh a svatý Vít.

 

Josef:  … Nevím.

Tazatel:  Taky se v tom nějak …. síla moudrosti se to jmenuje.

 

Josef:   Jo. Cesta moudrosti – já vím, já vím.

 

Tazatel:   Ale určitě tam o tom Drtikolovi psal.

 

Josef:  Jo, píše tam. Já o té škole mluvím jako o škole souhlasné, je tam jenom jiná forma, jde se

soustředěními intimity, tou cestou Narópy – šest Naropových jóg, těmi způsoby, ale pokud to nepojme do bytosti, do hmotné bytosti, tak to bude pořád ve vzduchu. No, ale já doufám, že to pochopí. Je mladej, je mu dvacet. (delší odmlka)

 

 

21:49

Josef:  Květoslav vyžadoval kázeň de facto. Ne říkat– toto si mohu dovolit, to přeci nebude vadit. Jsem si vědom. Jsem si vědom třeba, že to tam nepatří, já se toho dopouštím, ale protože o tom vím, tak to na mě nebude působit. Tak to ne, to je špatný. Květoslav vyžadoval tu kázeň de facto. Do důsledku. A tak mnozí třeba říkali Květoslavovi – Ty na nás kladeš takové a takové požadavky, a proč je nekladeš na Josefa? On říká – on toho na sebe přijmul tolik, že už mu přitížit nesmím. 

Mnozí, kteří měli dělat kázeň, si zde ulevovali. A tím, co třeba dosáhli momentálně, zase smazali. Tak nebyly výsledky. Když kázeň – tak do důsledků a až do konce! A požadavek Květoslavův byl – až do dosažení zlomové praxe, až k dosažení vysoké realizace, aspoň brahmické. Ale Květoslav měl požadavek vyšší realizace – transcendentální realizace. No a to dokázal Míla Kovář, ale nezačlenil se zpátky, nechtěl zpět na zem, aby začal znova, s tělem. No, tak nezpracoval ho. Když zemřel, tak jeho nezpracovaná část spadla zpět na zem a musí se zredukovat a znova to musí zpracovat. I když to zrození je vlastně podstatně jinačí … takových zbytků jo, má to kvality vyšší, no ale nebylo to zpracováno do těla.

 

Tazatel:  Dostane se z toho, to se stalo také Bulvovi…

 

Josef:  A přesně totéž. ... Jenže u Bulvy zasáhnul Květoslav, takže se mu otevřelo modré nebe, čili dharmakája. Kdežto Míla Kovář dosáhnul sám s tím, že to zpracování bytosti celý tam nebylo. Zůstalo mu to.

 

Tazatel:  Já bych se chtěl zeptat, co ten Míla Kovář že hledá, jaké pocity? (smích)

 

Josef:  Když to vezmete suma sumárum, ony ty ženy bývají hezké (smích). A to víte – laskat tu ženu, může být potěšením. A já nemám nic proti tomu, když člověk žije tu na zemi, ať udělá tuto zkušenost, ale ať touto zkušeností míří nahoru. Ať všechno předává nahoru.

Všechny proudy v těle, ať jsou jakéhokoliv druhu, jakékoliv kvality, mají mít proud nahoru. Spojovat se všechny tady (ukazuje nad hlavu). …To má být výsledek.

 

Tazatel: …(?? - 26:30)…..  svojí přirozenost?

 

Josef:  Získal zkušenosti. … Získával zkušenosti, které potřeboval.

 

Tazatel: …(?? – 26:47) … bylo pomyslné, že? (smích)

 

Josef:  Samozřejmě … samozřejmě ….

 

Josef:  No, ale mystik, má-li být jeho život naplněn, nesmí mít nějaké záhady – musí dosáhnout zkušenosti, osobních zkušeností, kterých se potom má dokázat vzdát. (delší pauza)

To je totéž, jako když třeba některá žena mluví o sobě - já jsem někdo, já jsem ještě panna. … K čemu jí to je?! Žena, která nedosáhla libido, nemůže dělat mystiku. Mluvím to s plnou vahou.

 

Tazatel:  Já už mám zpracované, už jsem za vodou. … 

 

Josef:  Protože je potřeba, aby ta bytost tu zkušenost dosáhla a dokázala se jí potom vzdát, dokázala jí zpracovat. … Mystika jiného druhu. Na jednu stranu přísně asketická, na druhou stranu takováhle; ale to musí souviset, to musí mít všechno účel - všechno je účelové. 

 

Tazatel:  Musí to jít ruku v ruce – rozvinout a umět ovládnout.

 

Josef:  Ano, rozvinout – ovládnout.

 

Tazatel:  Askeze je, jak jsem pochopil, poznávání, pochopení.

 

Josef:  No – někdy utrpení. (smích) To většinou…(?? 29:06).

 

Tazatel:  Je to více méně i to potlačení, že jak se potom ten asketa vrátí, po tom zasvěcení nebo realizaci, zas to musí v sobě hledat, že jo. 

 

Josef:  Hledat … ono to spíš uvolní, uvolní ten prostor, tak to vystoupí. Musí těmi zkušenostmi projít. … Za mnou přišli, že jo, guruové, přivedli ženu – toto je tvá žena! Chceš nebo nechceš?!

Musel jsem volit. Moc jsem si to rozmejšlel. Říkal jsem si – je to Márovo mámení nebo … co to je?

 

Tazatel:  No jo, to ale bylo po 20-ti nebo 30-ti letech askeze, to nebylo po třech měsících. (smích)

 

Josef (smích):  No, to je jasný. A to jen, že jsem si matně vzpomněl na ten článek Květoslavův, co se jmenuje „Odkaz“ – tak proto jsem řekl – ANO. Jinak bych asi řekl NE, nepřijal bych. A to bych zkazil.

 

Tazatel:  To byste se vlastně nevrátil.

 

Josef:  No.

 

----  nyní mimo hlavní proud debaty   ---

 

Zdenka:  Tady máš kávu.

 

Josef:  Tak to zapijeme … (upíjí kávu) … Venku je zima?

 

Zdenka:  Venku skoro padá sníh.

 

Žák:  Poletoval, poletoval.

 

Josef:  Jéžiš … ne ve vyšších polohách. (smích)  … ?? 30:51

 

Zdenka: … Když přijedete k nám, tak abyste nám vůbec, nic, nenosili, jo…

 

Josef:  Jídlo!...

 

Zdenka:  Jídlo, ani do domácnosti, protože to se potom nedá, každý nosí, co on má rád a my zrovna to nemusíme mít rádi, jo…

 

Žák:  My máme rádi jenom šp… (?? 31:15). Tak řekni, co máš ráda.  (smích)

 

Zdenka:  To nejde, aby nám to každý nosil .. a potom …

 

Josef:  Aby to bylo rozumný. … Když to přinese jeden, dobře. Ale když to přinese čtyři, pět lidí, co my si s tím počnem?

 

Zdenka:  Třeba v zimě přinesl jeden 40 banánů. A Josef banány nemusí a co nyní s tím, že jo.

 

Žák:  Tak obchod si otevřít. (smích)

 

Další žák:  Tak do mražáku s tím a na zmrzlinu.

 

Zdenka:  To se nedá takhle vymýšlet. Josef jí málo, tak vůbec nic nenosit. Ani zaručené speciality, co jsme ještě nejedli, my to jíst nemusíme; lidi mají ty tendence donést, co jsme fakt  ještě nejedli, že je to dobrý – nemusíme mít nic. … Já si koupím.

 

Někdo:  Chtěl bych říct, jestli můžu …

 

Zdenka:  Neříkej to … (smích)

 

Někdo: …(?? 32:09).

 

Zdenka:  Neříkej, neříkej, neříkej to … (smích)

 

Někdo:  Já to řeknu (smích). Jinak, pro každého platí určitě, že 10% se většinou dává tak …

 

Jiný:  Zpropitné …(smích)

 

Někdo (dokončuje): …z našich příjmů, z čistých zisků.

 

Zdenka:  Néé …

 

Někdo:  Kdo bude mít zájem, může dodat  (?? 32:19)…  co kdo uzná.

 

Zdenka:  Třeba my pěstujeme brambory a pak přijede někdo ze …… ne ze Slezska (smích) …. Ale ne pytel brambor, ale sušenou pětikilovou bramborovou kaši přiveze. (…) To se fakt nedá jíst, protože … tak jako vážně, fakt nic.

 

Někdo:  S těma finančníma prostředkama jsem to myslel vážně, jinak většinou … ať se vám to všem pořádně zasune do podvědomí (smích). Kdykoliv se vám to objeví ve vědomí, tak … (?? 33:14)… aspoň 10%. (smích)

 

Zdenka: … Josef je zdravej, takže nepotřebuje nic.

 

Žák:  Kvalitní červené víno Zdenka ředí vodou (smích) … jakékoliv kvality.

 

Zdenka:  I vína máme doma strašně moc, máme asi 20 vín … dáme si tak jednou za čtvrt roku, tak teďka zatím nic.

 

Žák: Ty bys neměla vůbec… (?? 34:31).

 

Zdenka:  Já vím.

 

---  konec volnějšího proudu debaty---

 

Josef:  Jó – tak jsme narazili na tu askezi, tam se ozval hlas nějakej. … Askeze. Nemůže být samoúčelná, musí mít přesně vymezený účel, jinak nemá cenu. A pro askezi, tvrdou askezi, není stvořen každý. Tam musí mít už mnoho karmických zkušeností, aby takovou askezi mohl přijmout. Do důsledků. Květoslav ve své nauce klade tento požadavek – jít až do vysoké realizace čistě.

Jenomže je zde otázka. Květoslav šel jako asket – ale krátkou dobu. Za 1,5 roku dosáhnul nejvyšších kvalit. No a tam to dráždil tím způsobem. Šel – sedl – vyčistil bytost, nebyla tam žádná přání, žádné touhy. A když byl takto čist, tak šel na korzo dívat se na hezký holky, jaký mají nohy, jaký mají prsa – a tím vydráždil v sobě vitalitu – a zase šel a sednul a dal to do pořádku. Vyčistil to. On to používal jako drezúru. Ať to někdo zkusí 10 let, tímto způsobem …  těžko, těžko.

A proto mluvím o manželské cestě, která by mělo dovést až do stavu Túrija. Manželé by měli dosáhnout ve spojení stavu Christos. To je stav Túrija. A dosáhnout takového stavu, to je taky bez návratu. Když už jako manželé žijí, samozřejmě že musí umět manipulovat s příslušnými energiemi. Takže to taky není tak jednoduchá cesta. Může to být i cesta tvrdá – zvláště pro muže.

 

Tazatel:  On se má přizpůsobovat, že?

 

Další:  A poslouchat! (smích)

 

Josef:  No, není to neštěstí, tohle? (smích)

 

Tazatel:  Zase nepřizpůsobit se ve všech těch .. že jo.

 

Josef:  Jo, ale to já zase neříkám, abych těm ženám nahrával – to ne. Ony by potom mohly být příliš žádostivé poslušnosti. (smích)

 

Tazatel:  Zvíře jedno, ty mňa budeš biť?! (smích)

 

Josef:  No jo, to je ale cesta jedině mezi čtyřma očima .. nebo mezi šesti, řekněme.

 

Tazatel:  S guruem.

 

Josef:  To každý je jinačí… takže všechno i takováto cesta má své nuance, není jednotná.

(delší pauza). Tak kdo si vezme slovo? … Je tu někdo, kdo má potíže a záhady? Dejte to do placu?!

 

Tazatelka:  Tak to bychom měli jít domů. (smích)

 

Josef:  Všichni žijou harmonicky, naplněni nadsvětskými stavy, … nic se neděje?  (smích)    (zase delší pauza)

 

 

40:40

Josef:  Kdo z vás dokáže zavolat – ne celým srdcem – celou bytostí k velkým Uskutečnitelům.

Kolikrát jsem volal, když jsem byl na Cestě a v úzkých … Velcí guruové, buddhové a boddhisatvové, pomozte mi. … Ale volal jsem to Z HLOUBI BYTOSTI. Celou bytostí. A ono mi bylo někdy taky zle, takže jsem nemohl mít jenom svojí sílu, kterou bych to přemohl – někdy taky nebyla. Tak jsem musel volat a volal tímhle způsobem a ČASTO! … Voláte tak?!! …

 

Někdo:  Já volám.

 

Josef:  No, dobře … přiznal se. (smích)

 

Tazatel:  …jsem volal v přírodě…

 

Josef:  To je v pořádku.

 

Tazatel: …( ?? 42:06).

 

Josef:  Říkáte, někdy vám bylo úzko, … a z jakých důvodů?

 

Tazatel:  Nebyl jsem šťasten, kdybych to tak shrnul.

 

Josef:  Nebyl jste šťasten...

 

Tazatel:  Jedná se o pocity… (?? 42:40).

 

Josef:  A žijete asketicky?

 

Tazatel:  Teď žiju.

 

Josef:  Teď.

 

Tazatel:  Tak čtyři roky.

 

Josef:  Tak to je dobrý. Pokud toto dokážete zavolat celou bytostí, srdcem i tělem, tak jistě odezva se musí dostavit.…

 

Tazatel:  No, začínám se cítit lépe.

 

Josef:  Jakou cestu teď … nebo co provádíte všechno. Přiznejte se.

 

Tazatel:  Myslím, že základem všeho je bezpříčinná radost, pocity štěstí, sebepozorování. To sebepozorování mě právě dává možnost kontroly všech pocitů…

 

Josef:  Pozorování je podmínka.

 

Tazatel:  Ano. Musím mít to vědomí, jako bych ho rozšířil, potom mám větší přehled o tom, co se ve mně děje.

 

Josef:  Ano.

 

Tazatel:  Potom rozlišuju věci na spásné, žádoucí a nespásné, nežádoucí.

 

Josef:  Ano a podle toho s nima zacházíte … a jak to děláte?!

 

Tazatel:  Tak dám příklad. Přijdu třeba z práce, ze zaměstnání, je tam nějakej…(?? 44:06)….. tak si třeba sednu nebo lehnu a uvolním se. A nechám to tělo, aby vyprodukovalo, co v něm je. No a tak to pozoruju a přes ty nárty se snažím dostat do dobrého stavu, nechám to tělo procítit tím dobrým stavem, potom přejdu třeba na to metta, pak třeba na nárty a dobrý stav pozvednu a v tom stavu setrvávám v celém těle a potom v tom uvolněním pocitovém, psychickém, tělesném, se soustřeďuji třeba na ty body nebo provádím oživování nohou nebo se snažím … (?? 44:43).

Josef:  Tak to je perfektní. To je v pořádku. Výsledky jsou jenom otázkou doby.

 

44:53   

Ten samý tazatel:  Největšího nepřítele, kterého vidím v sobě, je egoismus a potom ještě mám dořešené nějaké osobní mindráky. Zatím to nemá hlavu, nějak nad tím nepřemýšlím a věřím v nějakou pomoc …(?? 45:10) pomoc bóddhisatvickou.

 

Josef:  Ano. Člověk má bez výhrad věřit dokonale v dobrý průběh svého osudu.

 

Tazatel:  To se snažím dělat celou svou bytostí… (?? 45:26).

 

Josef:  Má věřit, že zde, právě ZDE, TEĎ V TU CHVÍLI, je ten stav poznání a záchrany. 

 

Tazatel:  Ano to funguje. … Jenom nemůžu sehnat zaměstnání světské. 

 

Josef:  Tak žijete na podpoře.

 

Tazatel:  Teď jsem na podpoře. Dělám nějakou praxi v rámci rekvalifikace, na hotelu, recepčního, myju záchody a dlážky a takovéhle věci a je to dobrá zkušenost proti egoismu.

 

 

                  ----------- konec 2. části ----------

 

 

 

Tazatel:… To ego, ta osobnost, je strašně dobrý herec.

 

Josef:  Souhlasím.

 

Tazatel:  Velmi zákeřný nepřítel, který dokáže spoustu dobrých pocitů (??)…  zahnat do úzkých… (??)…

 

Josef:  No a aby se to trošku zdůraznilo, doporučoval bych hladovku.

 

Tazatel:  Hladovku.

 

Josef:  Aspoň jeden den v týdnu - a jednou tak za čtvrt roku 3 dny.

 

Tazatel:  Jenom voda? Nebo čaj?

 

Josef:  Jo, čaj.

 

Tazatel: …(?? 00:48) čistit jako pudy, pudovou oblast…. (…??)

 

Josef:  Všechno, co má co dělat s pudy, to je sex. To patří pozvedat. Odevzdávat nahoru. NE DO NOHOU! Nahoru.

 

Tazatel:  Sex nefunguje, když se rozvine ta energie…

 

Josef:  Ano, ta energie se má pozvedat.

 

Tazatel:  A pak mám občas takový tlak, na konečník, na kostrč, je to taková jako nižší přirozenost se to projevuje, že je to příjemný, fajn.

 

Josef:  Vidím ten stav, jak u vás vypadá. Je v pořádku, ale musí to jít zvednout. V tomhle případě vašem po PÁTEŘI.

 

Tazatel:  Dobře… (…??)

 

Josef:  Hm. … Takže dále trpělivost.

 

Tazatel:  V tomto životě se snažím, jak říká doktor Kovář – o nenásilný boj o kvalitu.

 

Josef:  Jo.

 

Tazatel: …(…??)

 

Josef:  Jo, to všude, v každém postavení, v každé pozici. Snažit se vyčistit stav..…Tak to by bylo perspektivní – dobrý. Někdo další … nám něco řekne? O své snaze a jak to provádí?

 

Tazatel:  Já bych se vrátil ještě k té askezi. Taková věc – pokud asketa nedosáhne během toho života, nějaké vyšší realizace, může se mu stát, problém vlastně, že nemá zkušenost se sexem jako při smrti, může ho to stáhnout? Může se to stát jako problém? (delší odmlka)

 

Josef:  Jestliže drží askezi celý život a nemá výsledky, tak se tam odehrála nějaká chyba. Něco dělal špatně.

 

Jiný tazatel:  Správná askeze musí být - v jednom životě k nějakému výsledku.

 

Josef:  K EVIDENTNÍMU VÝSLEDKU. Ne pomyslném (delší pauza). Já osobně jsem čekal na ty výsledky hodně dlouho. Celá desetiletí. A Květoslavovi šlo o to, aby dosahoval člověk vývoje KONTINUÁLNĚ – ne z novo-výměny realizace. Stále aby se zušlechťoval, nejdříve na mentální úrovni, k tomu se musí přidat úroveň fyzická, fyzického těla a stále to takhle dělat jako postupování po žebříku, takže ten vývoj k božským stavům, k božským kvalitám, má být KONTINUÁLNÍ.

Ne třeba jako… (?? 05:50), Mahariši, Weinfurter nebo jiní - že má dojít k realizaci. Ne až do vysokých nebes – vývoj kontinuální, postupný. Takže se člověk mění, celkem pomalu, všechno zaznamenává a jenom tím, že se ohlídne zpátky na svůj život, zaznamenává, že se změnil. Nebo to už zaznamenal guru, samozřejmě. Když by ta praxe byla zlomová, tak tam je to vždycky jako ZÁSTAVA. Tam se ten vývoj zastavuje. A musí se začít znova. To kdysi, když jsem ještě postupoval, hlavní ta moje cesta byla přes fyzickou práci - vyvolávání božských stavů a práce – a schylovalo se k realizaci, tak Květoslav hned přijel. VŠECHNO MĚ TO ZBOURAL! Moc nepříjemné. Mohl jsem začínat znova. Najednou jsem měl zase prázdné ruce. A jemu šlo o to, aby co největší část bytosti, hlavně fyzické bytosti, její karmické náplně, byla vyčištěna. A jenom tak je možno dosáhnout toho, čemu říkáme AUTOINICIACE, sebe zasvěcení. Dosahují-li se během té cesty nižší realizace, realizace nižších oblastí i když jsou to oblasti nebeské, jsou to překážky a nebezpečí zábran. Samozřejmě, že člověk tam může lehce ulpět. A nechce potom návrat.

Ale tím postupem kontinuálním nemá člověk takové nepříjemné zkušenosti, jako při některých realizacích musí řešit problém strachu. Strach jako takový. Kdo nedošel k takovému mezníku, tak neví vůbec, o co se jedná. Takovou zkušenost může mít třeba někdo, kdo užije drogu. Ale jinak, když je kontinuální vývoj, tak to nemá takové tyto drastické zlomy, ta cesta je klidnější.

 

 

09:53

Tazatel:  A jak správně pozvedat to tělo, třeba pozvednout stav, to mě je jasné, ale to tělo? Nahoru?

 

Josef:  No, uvědomit si dolejší část nohou – no, ale když se pracuje s těmi soustředěními na tři body, člověk se snaží být pořád dole, v těle, no i když na druhou stranu se pozvedá sursum corda a tak dál, tak ty stavy se tím uvědoměním v tom těle vlastně PŘENÁŠEJÍ.

 

Tazatel:  Takže uvědomovat si ty tři body a pak to momentálně pozvedat.

 

Josef:  Ano, ano. Sídlit v těle – a při tom se zároveň pozvedat nahoru. (delší odmlka)

No a potom přijde v úvahu používat dech. Ale jestliže člověk sedí zakotven v nohou, při tom soustředění na ty tři body (kolena a kostrč) a pozoruje se, dosáhne klidu a on se ten dech sám přihlásí. A potom nastoupí to buddhistické pozorování, vydechování a vdechování. Je si vědom těla, že tam provozuje toto vdechování a vydechování.

 

Tazatel:  To on myslel při té bdělosti.

 

Josef:  Ta musí být velice bdělá - NO ONA JE! Když začne pozorovat vdechování a vydechování, tak JE MYSL BDĚLÁ.

 

Někdo:  A jak se má člověk soustředit na nekonečně malý bod a pochopit ho jako nekonečno? Že ten bod chtěl?

 

Josef:  Touto praxí k této zkušenosti dojde – až dozraje.

 

Tazatel:  V tom bodě nebo v těle?  (..??)

 

Josef:  To je v těle. Ten bod je v těle. No, musí se člověk touto praxí přinutit k tomu, aby byl stále svojí pozorností v těle. Sám v sobě. To okolí – to pomíjí. On si musí být velmi bystře vědom toho, co se děje, ale přitom stále setrvávat sám v sobě, čili pěstovat systematickou SCHIZOFRÉNII. Rozdvojení vědomí.

 

Kdosi jiný:  Ještě aby ten život člověk nepromarnil, tak si myslím, že když člověk dělá všechno velice vědomě, tak žije duchovním životem, né? Pokud si uvědomuje sebe, stav …

 

Josef:…No, jistě, tak to je duchovní život. Ale naučit se kotvit sám v sobě, všechny energie proudí nahoru. Proud energie, který se vždycky pohybuje, proudí – vytváří kolem sebe magnetické pole, to je totéž jako u elektřiny a to magnetické pole je pro člověka ochranou, izolací jeho vlastního světa. Izoluje ho od ostatního světa.

 

 

Tazatel:  Dá se to pochopit tak, že vlastně ten svět vnímá z jiné úrovně.

 

Josef:  No, jistě – dívá se na svět s odstupem.

 

Jiný tazatel:  Tak se vždycky vidíš očima svého stavu.

 

Josef:  Ano – a potom z toho vyplývá, že jeho mysl je naplněna určitými kvalitami a určitými zájmy, které NEJSOU SVĚTSKÉ! Čili je to duchovní člověk. Pokud má člověk naplněnou mysl jenom světem, je to marný.

 

Tazatel:  On tam hezky píše Květoslav v článku „Procitnutí“.

 

Josef:  Jo, ano.

 

Tazatel:  O Jiřím Viktorovi, že žil světsky a pak že začal žít jako buddhista a objevil v sobě (…??)

 

Josef:  Tam ještě funguje mysl, pociťování,  první buddhistický vnor – postupně se to odstraňuje, člověk přichází do druhého buddhistického vnoru a potom do třetího buddhistického vnoru, čili NAJDE v sobě tu oporu – najde místo odpočinutí. A může kdykoliv to místo odpočinutí v sobě najít i když žije ve světě v PLNÝM ZAPŘAŽENÍ.

Velmi klasicky - tento způsob třetího vnoru - dosáhnul Vietnamec Lami. On žije v Bratislavě. Tak ten dosáhnul třetího vnoru KLASICKY. Nachází v sobě místo odpočinutí a může ho kdykoliv najít.  Tak ten přijel až z Vietnamu, aby našel nauku. 

 

Tazatel:  Se hlásí k Tobě? Hlásí se tady k té nauce?

 

Josef:  No, jistě, jistě. Plně. … A pro něj to je jistě značná oběť. Tak byl třeba doma na návštěvě a nutili ho, aby zůstal doma – protože tady (na Slovensku) udělal doktorát. Ten by platil i tam. Tak to by byl dosti velkej pán. Chtěli rodiče, aby se oženil, aby byl s nimi, vrátil se.

 

Tazatel:  A to je asketa, jo?

 

Josef:  Jo – on žije asketicky.

 

Někdo:  To se naučil tak dobře česky, že může číst ty knihy?

 

Josef:  On umí slovensky. Studoval ve slovenštině doktorát filozofie.… Já vám rozumím…(?? 18:01).

Někdy při přímém hovoru mu to dělá potíž se vyjádřit, přeci jenom nemyslí ještě perfektně slovensky. … Tam na Slovensku, dvě ženy, dosáhly realizaci - nebeskou, pěknou realizaci, čistou, navazováním se nebo uctíváním na Bělostnou Dynastii guru. Prostě jenom tímto způsobem. No, samozřejmě že žijí samy, asketicky, to všechno padá v úvahu, to je u toho. Ale prostým navazováním na Bělostnou Dynastii se dokázaly vysoko zakotvit tak, že dosáhly realizace. Není to dlouho. Jedna loni v srpnu, no a jedna letos v lednu. … No a protože ženy jsou citové bytosti, tak jestliže dokážou ten cit správně nasměrovat a správně se otevřít a v tom citu spojit s tou celou Dynastií – je z toho potom realizace.

 

 

19:58

Tazatel:  O tom Květoslav píše, o tom citu, že je ho třeba zničit, ačkoliv na straně druhé …

 

Josef:  To je jiná cesta, ale ony musí cit SMĚROVAT a citem NAVÁZAT, cit rozvinout do enormní síly.

A ne vytvořit ho. 

 

Tazatel:  Takže ony ho proměňují ten cit. 

 

Josef:  Ano, ano tím, že povyšují ten cit spojením se s Dynastií. To se rovná … řekněme sexuálnímu spojení, přibližně.

 

Tazatel:  Ten dvojník - on je složen ze všech kvalit včetně mahabrahmických?

 

Josef:  To není dvojník!

 

Tazatel:  Já vím, že to není dvojník, ale … jo tak – energetická bytost.

 

Josef:  Jo ták, … to má všechny kvality až do stupně té realizace. Takže ty ženy dosáhly realizace brahmickou – ale tu vyšší brahmickou, ne tu v břiše. A je to jedna z cest. 

 

 

21:42

Tazatel:  To je ta, jak si říkal, že ona vlastně při smrti se tam objektivuje a tam pokračuje?

 

Josef:  Jo, jo. To už vlastně nemusí být návrat. To je pokračování v jiné sféře. Ale mě bylo ukázáno, že například všichni ti, kteří jsou jmenováni v Kečarovi, že dosáhli realizace, tak že to je návrat. Ovšem ne návrat do obyčejného lidství – když se navrátí, tak už budou mít nějaký úkol. Třeba přinést nauku nebo něco takového.

Tak jejich návrat může být za TISÍCE LET, ale na tom nezáleží, co je to tisíce let. Viděl jsem svoje realizace v dobách nesmírně dávných, v tom věda nemá ani potuchy, jak to na světě vypadalo. A běželo to jako FILM přede mnou, že jo, nahoru-dolů, nahoru-dolů; etapy, kdy najednou se objevilo světlo a trvalo to déle – pochopil jsem - to tam v nebi a zase jsem šel zpátky na Zem a zase to šlo nahoru a dolů. Jako FILM – TISÍCE - tisíce let. Milióny let.

 

Tazatel:  Po té návratnosti, tam záleží na té proměně těle, jak ten stav, co oni realizovali, jak dokážou prostě to tělo… (?? 23:38).

 

Josef:  Ano, ano. Čím víc toho člověk na sobě promění, čím víc karmy – tělo je vlastně zhutnělá karma – tím se dostává výš a výš.

 

Tazatel:  Jak říkáš, že oni se budou muset vrátit třeba s nějakým úkolem – tím není řečeno, že to bude lehký život, že jo, to právě bude….

 

Josef:  To ne, ale budou už mít … budou vědoucí jaksi, budou znát nauku…

 

Tazatel:  On ten punc se tam dostat, akorát to může být pěkná … něco prorazit, něco přinést …

 

Josef:  No, samozřejmě.

 

Tazatel:  To není sranda.

 

Josef:  A to platí třeba i pro paní Lédrovou – to jsem viděl – všichni, kteří jsou zaznamenáni jako realizovaní v jeho Kéčarovi.

 

Někdo:  Ještě jsem se chtěl zeptat k tomu místu odpočinku – to souvisí s přenesením vědomí vlastně do té spodní části, třeba ... jak jsme se bavili …

 

Josef:  Ano – ano. Samozřejmě, tam je základ.

 

Tazatel:  Když to očistím, tak aby to vědomí automaticky …

 

Josef:  Samozřejmě – tam se může najít to místo odpočinku.

 

Jiný  tazatel:  Vy jste říkal – s klidnou myslí mít nohy ve vědomí a pozorovat dech. A potom nastupujou stavy, že když to člověk přestane dělat, tak se nemá vědomím čeho zachytit. Že…

 

Josef:  Je prázdno.

 

Tazatel:  No, no, no.

 

Josef:  Může se zachytit nahoře. Přímo v nejvyšší čakře se může zachytit.

 

Tazatel:  A to potom nějak nejde …

 

Josef:… Jestliže správně pracuje v těle, tak mu (to tělo) zůstane ve vědomí.

 

Tazatel:  Jo, zůstane ve vědomí, ale …

 

Josef:… Ale je tam. … Ano, je prázdný.

 

Tazatel:  Je duté.

 

Josef:  Ano, ano. Je to prázdnota obehnaná slupkou, TVAREM.

 

Tazatel:  Koženej vak.

 

Josef:  No, to je takové trošku hrubé přirovnání, že jo (smích) … jo, dobře, ale jinak, to je jako…

 

Tazatel:… Skořápka…

 

Josef:… u Vadžrajogínky. Prázdnota obstoupena formou těla. Jo, v případu Vadžrajogínky, to patří také do jógy Velkého symbolu. Dokonce je tady na Západě, v Kanadě, jeden člověk, který byl vychován v Tibetu, Tibeťan – a ten zná cestu Vadžrajogínky. Dosáhl stavu, kdy je schopen zasvěcování. Tibeťani, kteří tam jsou, v něm spatřují zlou konkurenci. Ten se právě ozval na ten článek, protože tam je to v angličtině – Kéčara, že jo. Tak se ozval.

 

Nějaký další tazatel:  To zpracování energie, špatné (energie) za druhé, říkal jste, že to člověk má přijmout a rozpustit přes ty nárty, tím uvědoměním.

 

Josef:  To je špatná energie.

 

Tazatel:  Ta špatná. A já se chci zeptat, jestli to při (asi střih na kazetě 27:20)… a potom to dát do těch nártů, nebo to má přijít jinak?

 

Josef:  No, špatné stavy … ta energie špatných stavů – to se ozývá jako špatné pociťování, že jo. Tak to pociťování se nechá být – proti tomu se nejde – jenom se obrátí pozornost na nárty, stále se držet pozorností v nártech – a ta špatná energie sama přejde. Sama přejde do nártů, ale není zničena – tam jenom změní kvalitu a začne zase přetlakem soustředění stoupat nahoru a usídlí se v kostrči. A to je žádoucí.

 

 

28:28

Tazatel:  Pane Studený, jak jsme se před chvilkou bavili, jak prázdnota je vlastně oděna v kůži, co s tím potom dál?

 

Josef:  To je dobrý výsledek, s kterým člověk může dál žít, setrvávat, vracet se a ten vývoj jde dál automaticky. Ten vývoj probíhá dál.

 

Tazatel:  To je stav, kterým on vlastně proměňuje tělo, že.

 

Josef:  No … ŽIJE v tom stavu. A přinese to svoje výsledky. Ale stejně musí mít vědomou oporu v té oblasti kostrče, … v dolní čakře. I když vnímá tuto prázdnotu, mimoto ještě tou druhou částí vědomí si musí tělo ještě uvědomovat.

 

Tazatel:  Přes tyto výsledky v jednom životě nebo ve více životech? 

 

Josef:  V jednom životě, samozřejmě. To jak jednou dosáhne vnímání prázdnoty sama sebe, tak to je vysoký výsledek. To už je vysoko nad Brahmou. A to potom v civilním životě u něj podporuje NEZÁJEM O SVĚT. Protože v té prázdnotě je svoboda.

 

Tazatel:  To potom nezájem o úplně všechno, v práci to je potom takové problematické.

 

Josef:  Jo, tam se člověk musí vlastně PŘINUTIT, na základě rozumové úvahy, protože se musí živit, je tady – jinak vidí, že to nemá žádnou hodnotu, žádnou cenu.

 

Tazatel:  Kdysi jste mi říkal ještě, zda uvidíme, zda to jsou ještě lidé de facto. 

 

Josef:  Jo, to potom člověk pozná, když jde touhle cestou.

 

Tazatel: … (?? 31:00)

 

Josef:  No, člověku se potom na světě nelíbí (smích). Samá vražda.

 

Tazatel: … (?? 31:16)…názorově, citově.

 

Josef:  No, když člověk dojde této mety, tak to je další vývojová fáze.

 

Tazatel:  To bych se chtěl zeptat – vůbec nerozumím politice. (bujný smích)… Kolikrát nevím, mám někoho volit nebo nemám.

 

Jiný tazatel:  Lidí je dost, kteří volí.

 

Josef:  No, není … Hlavně jdou k volbám komunisti a to není dobrý, to není dobrý.

 

Tazatel:  Právě proto bych se chtěl zeptal, jestli bych měl někoho volit (bujný smích).

 

Josef:  Z tohoto důvodu bych vlastně řekl, jít k volbám, aby se těm komunistickým tendencím udělala přítrž, protože oni se začínají zmáhat.

 

Tazatel: Tak koho tedy volit? (bujný smích).

 

Dav: To je jedno, jenom ne komunisty.

 

Josef:  No, musí se u toho nějaký úsudek uplatnit. Volit to menší zlo vždycky. … No, ať člověk volí tohle nebo tohle – někdo tomu říká čert a druhý ďábel. (smích) 32:52

 

----------------  asi nějaký střih   ---------------

 

Tazatel ze Slovenska: … (?? 35:40) v této situaci (…??)

 

Josef:  Po dosavadních zkušenostech to ukazuje přijmout naprosto asketický život. Jinýho nemá význam. S těma ženskejma máte zřejmě moc špatné zkušenosti, se všema – tam tudy cesta nevede. Tak jedině přijmout tvrdou askezi.

  

Tazatel ze Slovenska:  Mám ještě jeden problém. Žiju v jednom bytě...

 

Josef:  Co prosím? 

 

Tazatel ze Slovenska:  Že s otcem žiju v jednom bytě.

 

Josef:  Tak v tom já vám nepomůžu. L… Měl jste zůstat v Anglii.

 

Tazatel ze Slovenska:  Jo?

 

Josef:  No, jistě. To byste na takovéto shromáždění mohl z Anglie přiletět. Jednou za rok – proč by ne. A tím by vám odpadly všechny ty potíže, které máte a budete mít tady na Slovensku. Rodinné potíže. Byl byste pryč.

 

Tazatel ze Slovenska:  Že by se tím vyřešilo něco okolo? Nebyl by to jen útěk nějaký?

 

Josef:  Vytvořil byste si tam SVOJE „normální“ prostředí, JENOM SVOJE – tam jste v cizině, ale tady se pořád na někoho vážete. Ať už je to ten otec nebo bejvalá žena nebo bejvalá milenka, já nevím co – pořád jsou tady nějaký vazby. Tam byste byl v klidu. Nehledě k tomu, že jste tam měl dobrý živobytí, ne? … A tady budete pořád narážet. Hlavně ta rodinná pouta jsou zlá. To se stále vrací. Zmizet. Taková krásná příležitost, tam byste byl zakotvenej. Mít zaměstnání, mít všechno, to jste prohrál.

 

 

37:06

Josef:  Hrálo určitou roli taky ten návrat, co jste teď se mnou. 

 

Tazatel ze Slovenska: …(?? 37:14)

 

Josef:  To tam bylo.

 

Tazatel ze Slovenska:  Je tak tak, jak jste právě říkal. (??) (asi dcera) už je samostatná, už mě nepotřebuje.

 

Josef:  Kolik jí je let? 

 

Tazatel ze Slovenska:  Třináct.

 

Josef:  Třináct – no.  To už je dost. To už je velká holka.  

 

Tazatel ze Slovenska: …(?? 37:43)… nemusí být.

 

Josef:   Jo – to se rozhodněte sám. Teď není problém jet do Anglie. Nepotřebujete ani vízum. ..No, ale je tady to základní – čím bude naplněn mozek, myšlení – to PLATÍ. … Třeba v Anglii budete mít touhu po domově. To taky hraje roli. … Použít všech dostupných prostředků, odpoutat se od světa.

 

Tazatel ze Slovenska: …(?? 39:10) … jsem se zřekl té rodiny(??) … to mělo ještě nějaké takové tendence (??).

 

Josef:  V tom jsem vám dokonce pomohl …ona mě psala, že jo.

 

Tazatel ze Slovenska: …(??)

 

Josef:  Tvrdej dopis, co jsem jí napsal.

 

Tazatel ze Slovenska: …Tak já zkusím… (??).

 

 

Josef:  Já to uznávám, byla pro vás nutná, ale teď, když jste to pochopil, tak obrátit veškerou svou pozornost do duchovna. Všechno ostatní ven. Čili jak jste tady slyšel, pracovat sám na sobě, snažit se obracet pozornost do sebe, sídlit v sobě, jen tím je možno se zaobírat. Najít v sobě správnou základnu. Tím se postupně začnou budit i vyšší city – city k duchovnu, k duchovním silám…

 

Tazatel ze Slovenska:  Kdybych to měl doplnit. Když jsem byl v tom zahraničí, člověk si zvykne na ten standard, pohodu, že měl jsem všechno vlastně, ale ten vztah k nauce šel sám z té bytosti – ne že by člověk chtěl zapomenout – to se nedalo zapomenout ani to nějak zlikvidovat.

 

Josef:  Tak se to mělo rozvíjet, víc a víc rozvíjet. … A když budete v Anglii, nebudete se vám do toho plést to, co vás tady pořád provokuje do světa – dcera, otec, jakékoliv jiné známosti. Ne že by se tam nenašla nějaká ženská, která by na vás třeba mrkla očkem ... (smích)… ale nemusí to být tak žhavý hnedka. Doporučoval bych rozhodně askezi. Pro vás není jediná jiná cesta – všechno to k tomu ukazuje.

 

 

42:09

Tazatel:  V Anglii to bude celkem dobré, protože ženský tam nejsou moc pěkné. (smích)

 

Josef:  No, ono – když přijde co k čemu… (smích)

 

Tazatel:  Tak tu nebo každou jinou. (smích)

 

Josef:  Ano, pokaždé s jinou (smích). Přesně tak.

 

Tazatel: Ty jsi chtěl mít …(??)  obojí.

 

Josef:  …(??43:09) Ještě nás něco čeká?

 

Tazatel:  Já myslím, že nás to čeká, nemine.

 

Josef:  No, ale já o vás jaksi nepochybuju. Vaše založení, vnitřní, je velmi DOBRÝ pro mystiku, tak takový ty všelijaký překážky překonáte.

 

Tazatel:  Já to beru jako malé děcko.

 

Tazatel:  Chtěl jsem se zeptat na současného papeže – jaká je to bytost.

 

Josef:  No, já jsem se s ním ještě nezaobíral a neseznámil. (smích) 

 

Tazatel:  Ještě u vás nebyl, co?  (opravdu bujný smích!)

 

Josef:  Jo, to je ten nějakej ortodoxní, že jo. Ale ten, který umřel, nedopadl špatně.

 

Tazatel: …(?? 44:02)

 

Josef:  Za jedno – pocházel z oblastí mystických, tak viděl svět SPRÁVNĚJI, než tamti papežové, ale jeho poslední slova před kómatem byla – než padl do kómatu: „Celý život jsem tě hledal a teď přicházíš“.  Vážně, to jsou dobrý výsledky. Lze předpokládat, že on byl zachráněn. On žil DOBRÝM způsobem života – když on si dovolil žádat svět za prominutí za ta zvěrstva, která církev prováděla. To je obrovská věc. Jedině záležitost karmy a reinkarnace, tam to pro něj bylo naprosto tabu, tam to neznal. A tam je vlastně ta příčina, ta hlavní příčina nesmyslnosti církevního podávání, náboženského.

 

Tazatel:  No, on je v zajetí katolického dogmatu – může se dostat do nebe Brahmova – asi ne?

 

Josef:  Jestliže se mu zjevil Ježíš, Kristus, tak to je Brahmovo nebe. To je ten stav Turíja (Christos).

 

Tazatel:  Takže stav Turíja je stav Brahmova nebe.

 

Josef:  Jo. Protože Ježíš všude mluví, v bibli, …..

 

 

 

-------------------    konec 3.části    ----------------------

 

 

 

Josef:… No, tak že se u něj odehrávalo něco to, co u toho papežence starýho, o čem píše Květoslav v životopise, o prelátovi …(?? 00:22)… ho viděl, že je v tom a tom stavu a divil se, že ti bohové přeci – to tady … jak může CHODIT … a on taky už dlouho nechodil, že jo … umřel brzo. Tak byl osvobozen – stal se modlitbou, říkal Květoslav.

 

Tazatel:  Takže jako poučení je – dogma nedogma, že když má člověk dobře vytyčený cíl, jde k němu, tak k němu dojde.

 

Josef:  Pokud je člověk schopen vytyčit správný cíl – to je otázka. Obyčejně vytyčit cíl bývá překážkou.

 

Tazatel:  No, to je taky pravda. No, třeba případ papeže a tak, tam on …

 

Josef: … Jó, to on jinýho nemohl dělat … Ale tady platilo to, že způsob života byl takový, který odpovídal těmto výsledkům, to bylo v pořádku. Uplatnil se způsob života – NE NÁZOR!

 

Tazatel:  To je případ toho Kováře vlastně …

 

Josef:  Jo … no. (delší odmlka) A tak jenom vzácně se vyskytnou takový velikáni, jako byl Květoslav. Měl jsem to štěstí, že byl mým guruem. On založil tady pokračování Dynastie, pokračování Nauky a já jsem NOSITELEM KVALITY – nic víc. Udržováním posloupnosti.

 

Tazatel:  Já myslím, že pro běžného žáka je to úplně fuk, jako.

 

Josef:  No, dobře, no. ...(smích) Co víc k tomu, co on napsal, uskutečnil – přidat? No, přidal jsem…

 

Tazatel:  Manželskou cestu …

 

Josef:  …manželskou cestu, ale jinak, to co on píše – no, co já mám psát?! Je to všechno napsaný! A nikdy bych nedokázal to, co dokázal Květoslav (…). No a to, co psal, byly DIKTÁTY. To nebyla práce jeho mysli. To byl diktát shora. On vždycky vyvolával ten příslušný stav, o kterém chtěl psát … a bylo mu to diktováno.

 

 

03:32

Tazatel:  Tu Besedu bohů, to mu asi profesoři diktovali (smích) … duchovní.

 

Další tazatel:  Ona Spása se taky moc nepovedla (smích) … že se mi dodneška nelíbí. (smích)

 

Josef:  No, Spása, no – to je diskutabilní.

 

Tazatel:  Tady jde o tu čitelnost, jako že člověk to čte a čte a z toho odstavce neví, co on začal. (smích)

 

Josef:  Tam je to diskutabilní. (delší pauza) … A oni některé věci nechtěli upravit. On je z těch dob prací v Drahokamech, … tam by to potřebovalo něco upravovat. Ale k tomu už se nedostal. A taky, i kdybych udělal tu opravu, k čemu to je.

 

Tazatel:  Třeba se ukázalo tím postupem času, že to není třeba nějak vytrubovat do světa, že jo, že to… (delší pauza)

 

Josef:  Totiž tam jsou návaznosti některých článků (v Drahokamech). Tam by bylo potřeba ty návaznosti zdůraznit a UPRAVIT. Takže - třeba jsem sám napsal Řečiště. Psal jsem ten článek Řečiště. To je ten odkaz z roku 1964, ale já jsem tam vynechal ty některé věci, které tam vlastně NEPATŘILY. A ty tam nejsou, protože to odpovídalo té současné době, ale NEBYLO TO UNIVERZÁLNĚ  PLATNÉ. Tak to jsem vynechal. A napsal jsem to jako článek Řečiště – tak to totiž původně Květoslav pojmenoval, a to bylo vlastně to, co jsem původně začal a on o tom psal, protože ten, kdo přišel s nějakou otázkou, zásadní – nebo nastoupil nějakou speciální cestu, tak o tom teprve Květoslav psal. Musel přijít někdo, kdo byl schopen to předvést a Květoslav to mohl v tom případě vysvětlit. Jinými slovy on říkal – NA SVĚTĚ TO DOZRÁLO UŽ PROTO, ABYCH TO VYJÁDŘIL. A když se dívám zpět, teď bych se ptal na mnoho věcí, na mnohé věci, které by přinesly velké, velké osvětlení cesty. Jó, tenkrát jsem byl nevědomý. …(delší pauza)

Když čas, to je takový relativní periodikum - určit, co platí v tom kterém čase. Dostat se do té dimenze, kdy je minulost, přítomnost a budoucnost všechno jedno – JAK TO TAM ROZČLENIT, jak to tam rozdělit, aby člověk našel, pro který čas to platí. …(delší pauza) No, tak veškerá proroctví a takové to … to je zhoubné, nemůže se to brát vážně. Všechno dozraje ve svůj čas, ale poznat čas, kdy to dozraje …

 

Tazatel:  To se dají učit akorát nějaké ty milníky, že to bude po té a té události, že jo…

 

Josef:  Ano.

 

Tazatel: …Je tam takový časový rozsah, mezi těmi událostmi.

 

Josef:  To nemůže se…

 

Tazatel:  ….a oni ti proroci to ještě tak pěkně udělají, že to je, že to obecně platí na tisíc věcí současně.

 

Josef:  No, samozřejmě … dá se tam dosadit cokoliv!  (delší pauza)

 

Tazatel:  V podstatě to tak je, protože oni si z toho udělají poučení nebo nezačne více něco dělat, protože se něco blíží.

 

Josef:  Ne, ne, ne, … nebere to nikdo vážně. (delší pauza) No, tak – co jsem věděl tehdá, to jsem pochopil hodně pozdě, že jo – ale teď už to vím, že to byl proces setkání s Květoslavem, moje vize v kostele, kde se mně ukázal. Vím teďka, že to bylo, …tak bude vypadat můj odchod, takto to bude vypadat na světě…(?? 10:14) To jsem se dovtípil teprve hodně pozdě. 

A to je taky jedna z věcí, která byla vyvolána PŘÍTOMNOSTÍ Květoslava, protože ty vzájemné vazby karmické v tom případě byly velmi úzké. (delší pauza)

 

Tazatel:  Tady to ukazuje na to předurčení, že jo, protože...

 

Josef:  Jo – ano.

 

Tazatel: …Protože běžnému mystikovi by se to asi neukázalo, jak to bude vypadat.  

 

Josef:  Ano, ano – samozřejmě. (delší pauza) To já netoužím po nějakých silách a schopnostech – protože co potřebuju, to mě je vždycky v pravý čas ukázáno! …(?? 11:20)

 

 

                                                                             ------------------------------------------------------------------------

 

 

Josef:   … Takže kolik máme hodin?

 

Tazatel:  Jedenáct bude…

 

Josef:  Nikdo nechce nic říkat … všem je všechno jasný.  

 

Tazatel:  Jaký je rozdíl mezi těmi čtyřmi buddhistickými vnory a těmi třemi těly – nirmánakája, sambhogakája a dharmakája?

 

Josef:  To s tím nemá nic společnýho.

 

Tazatel:  Nic?

 

Josef:  Nic. Trikája i ty buddhistické stavy, že jo, ta Buddhova těla - to jsou výsledky, výsledky života. Kdežto vnory... (?? 12:45).

 

Tazatel:  A těch pět vyšších buddhistických vnorů – to přináleží dhjánibuddhům, těm kvalitám?

 

Josef:  Ne.

 

Tazatel:  Nedalo by se to takto říci?

 

Josef:  Ne.

 

Tazatel:  Ale tady píše v Mahájáně, že Amitábha, že je nekonečné vědomí.

 

Josef:  No, to jsou kvality těch dhjánibuddhů. To jsou kvality – poznání – schopnosti.

 

Tazatel:  Jo, jo. No, když člověk třeba realizuje tu kvalitu, dejme tomu, nekonečného vědomí, takže realizuje kvalitu toho dhjánibuddhy? 

 

Josef:  Jo – ano, ano – ano. Oni o tom říkají něco tady (listuje v knize). To je opsáno právě z toho Lamy Góvindy (pozn.: lama Anágárika Góvinda: Základy Tibetské mystiky) (delší pauza)  13:58 (Josef čte – str.111 publikace):

„V tibetském meditačním systému existují božské tvary, které se objevují v tvůrčí fázi vizualizace a naplňují soustředné kruhy mandaly, jež je rozdělena na poznávajícího a oddaného. Obě reprezentují dvě hlavní části meditace, citu a poznání, etosu a logosu, jejichž prostřednictvím se realizuje osvobození a osvícení.  

Jsou čtyři dhjánibuddhové - základní pětinásobné mandaly mohou být podle toho rozděleny na dvě skupiny: Akšóbhja-Amitábha (osa východ-západ) zdůrazňující poznání, a Amóghasiddhi-Ratnasambhava (osa sever-jih), zdůrazňující city. Vairóčana jako střed představuje jejich kombinace, jejich vznik a jejich integraci, a to podle hlediska, ze kterého vycházíme při kontemplaci dhjánibuddhů.“… (konec citace).

Tibeťané tyto dhjánibuddhy malují. A jejich malby jsou reálné. Já to znám, protože jsem je viděl. A souhlasí to s tím, co malují ti Tibeťané. A jestliže se – to je ta cesta Ráviho, Rasa Ráví, který používá soustředění na tyto tvary, nad mandalou, aby je vyvolal, aby se s nimi mohl ztotožnit. Kdežto tady v Nauce je podmínka – PŘETVOŘIT SÁM SEBE, až se člověk s těmito dhjánibuddhy setká. V tom je rozdíl.

 

 

16:19

Josef:  Tady píše: (str.112 té samé knihy) „V prvním případě reprezentuje Akšóbhja – to je adibudha východu – první krok vývoje Buddhova poznání, ve kterém všechny věci vystupují do viditelného projevu ze stavu prázdnoty, aniž ztratily svůj vztah k povaze svého původu.Ve druhém případě reprezentuje Akšóbhja nejvyšší stupeň integrace v oblasti lidských zkušeností, v níž se zpětně zrcadlí skutečnost sféry Dharmy, která je prosta všech pojmových omezení. V tomto případě se stává Akšóbhja odrazem Vairóčány , ve zkušenosti šútjaty, na nejvyšší úrovni individuálního vědomí.“ … (konec citátu).

Čili – Akšóbhja, je první projev vystupující z Vairóčány. Ve Vairóčáně jsou všechny ty kvality v latenci, všechny jakoby schovány a připraveny k objevení a objevují se realizací těch dalších dhjánibuddhů, čili Akšóbhja – respektive Vadžrasattva nebo Dordžečhang – je první projev, první výstup z Vairóčány. Potom jeho symbol, jeho žezlo – vadžra, vadžra ….

 

 

17:52

Tazatel:  Jedna taková starožidovská pověst vykládá, proč vůbec vesmír stvořil, proč Bůh stvořil. Vysvětlují to tím, aby…(?? 18:00) sám sebe. Že když byl v tom…(??) vztahu, že se vlastně nemohl…

 

Josef:  Jo, ale je to správně. Je to správně. (Josef zase čte ze Základů tibetské mystiky – str112.):

… „Takže Akšóbhja se tak ukazuje jako nejbližší transcendentálnímu centru – Vairočánovi,  nejtajemnějšímu ze všech dhjánibuddhů. Akšóbhja, podobně jako jeho atribut diamantové žezlo, (to je vadžra), zahrnuje obě stránky skutečnosti, tvarovou i beztvarou. Když je „Zrcadlu podobná moudrost“ obrácena ke světu, pak se stává přirozeností všech těchto věcí, ať jsou hmotné nebo nehmotné, tvarové nebo beztvaré.“ … Dále str.113: „Tak odráží Akšóbhja ve svém aspektu obráceném ke světu skutečnou přirozenost věcí mimo bytí a nebytí, avšak ve svém aspektu obráceném na dharmadhátu odráží povahu Vairóčány.“ …

 

A proto - to už je tady konci (str.113 dole):

„Ningmapové, příslušníci nejstarší školy tibetského buddhismu, kterou založil Padmasambhava, autor Bardo-thödolu, následují tradici stojící blíže vidžňavádinům, ve které je Vairóčána zástupcem nedefinovatelného univerzálního principu vědomí. Vairóčána je neoddělitelně sjednocen se svou pradžňou – Božskou matkou nekonečného prostoru, která je vtělením všeobjímající Velké prázdnoty.

Kagjüpové se naproti tomu přiklánějí k jinému shora uvedenému názoru, podle něhož je Vairóčána spojován se seskupením, které rozpouští hmotu do jejího původního stavu, kdežto Akšóbhjovi je dána aktivnější a důležitější role čistě vědomého principu.“

Proto Akšóbhja, jiným výrazem Vadžrasattva, je důležitější tady v této škole, protože je PRVNÍM projevem. To, co je latentní, schovaný – co s tím? To na nás nepůsobí. Teprve první projev. 

 

Tazatel:  Já tomu rozumím, já jsem to četl.

 

Josef:  No…(delší pauza) … Jo, tady vidíte příklad. Mystici vytvářejí další předpoklady trvání. (smích) No a už jich je několik, … takových pokračovatelů. (smích) Když ten rodinný život musí existovat,   nemusí být překážkou a můžou ti manželé dojít do situace, kdy dosahují stavu Túrija, čili stavu Christos. To záleží na harmonii, jak to pochopí – na to mají celý život, děcka vychovávají určitý počet let – tím není uzavřena jejich cesta.

 

Tazatel:  Vyletí z hnízdečka.

 

Josef:  A jak vidíte svoje působení zpátky, tak se to sestává z určitých etap. Etap, kdy se mluví o askezi, o cestě serafské; další etapa, cesta manželská, … a tak se jedno z druhýho vyvést – cesta sexu, taky jedna z cest – a všecko mělo vždycky svojí etapu a svoje trvání. Teď už mě ta etapa třeba nezajímá, protože nastává další etapa, vývojová. A to všechno, co se odehrává, jsou vlastně příklady – i ty DĚCKA jsou výsledek určité etapy.  

 

Tazatel:  Určité etapy svého vývoje a …

 

Josef: … která patří do nauky – jsou obě a musela přijít, aby se to ukázalo jako možnost začlenění do nauky, že jo. Protože život je mnohotvárný. Ten základ, který dal vlastně Květoslav, ten je asketický – tvrdě asketický. No, ale lidi nejsou schopni žít jenom asketicky. Je zde život se svými všemi zkušenostmi a tady mají být ukázány možnosti, že je možno se začlenit i druhým – jako eventualita. A potom tady nesmí být to HNED – v tomto životě. Proč?Jestliže se člověk dá dohromady a co nejvíc individualit v sobě zrušil, tím spíš se v příštím životě narodí jako ON a ponese ty zkušenosti, ty se tam ozvou.

 

 

25:05

Tazatel:  Možná to není tak známou věcí, že, protože my jsme zatím ještě jako buddhisti a ty geny jsou přeci jen křesťanské, že jo.

 

Josef:  Ano.

 

Tazatel:  A teď jak říkáš, více individualit, to možná zase tak moc lidí, není to tak rozšířené.

 

Josef:  No, jo – nechápou.

 

Tazatel:  Že jsem, i když třeba to vnímám jako duše nebo jako tam je to jedno, že, to mám komplikovanější, že jo.

 

Josef:  A … člověk, když se rodí, tak není jen jedna jediná individualita, to se sdružuje více individualit, více kvalit a vytváří to jednoho člověka – ale čím víc kvalit se sdruží v jednoho, tím víc to je právě on, který se dále rozvíjí.

 

Tazatel:  To právě když ta nauka je živá, je nesena živým člověkem, tak ta nauka se musí nějak měnit, nemůže to zůstat na tom dogmatu, že.

 

Josef:  Jenom na té jedné věci – život je mnohotvárný. Jde jenom o to pochopit, JAK to řešit. A k tomu vlastně slouží ty direktivy na cestě. … No, tak jsou manželé – muž a žena. Tak jde o to sjednotit je, aby ten mužský a ženský princip se stal jedním. Jestli se to stane před smrtí nebo při smrti nebo po smrti, TO JE JEDNO, ale DOJDE se k tomu.

Je zde jedna zajímavá věc teďka. V současné době pořád se mluví o manželství těch párů – muž s mužem, žena s ženou – to jenom proto, že je tak hrozná nevědomost. Když se spojují sexuálně muž a žena – vzniká SVĚTLO, VŽDY! Ať už je to jakákoliv kvalita, tak vždy vzniká světlo. Samozřejmě když je to lepší kvalita, tak to světlo je čistší a silnější. Ale když se milují dva muži – hovadina. Jenom tma. (smích)

 

Tazatel:  V tom mají katolíci jasno. (smích)

 

Josef:  Jo, v tom mají jasno, ano, ano. 

 

Tazatel:  I když se zase podíváme na faráře v Americe, katolické ….

 

Josef:  To je jiná církev! Protože jim nedovolí souložení.

 

Jiný tazatel:  Oni v tom nemají jasno, protože oni uznávají homosexualitu jako genetickou úchylku, ale neuznávají styk. Oni uznávají, že člověk se …

 

Tazatel:  … Ale zakazujou to.

 

Jiný tazatel:  No, nezakazujou – oni se hádají, co s tím dál.

 

Další:  Ptal jsem se jednoho známého, který čtyři roky žil ve Francii, v klášteře, jak tam řeší sexuální energii, no to znejistěl, říkal – no to když má někdo službu, tak takhle … neřeší to.

 

Josef:  Vůbec o tom nemluví!

 

Další:  Když jsem mu ukazoval fotku Květoslava z roku 1927, tak se toho bál.

 

Tazatel:  Jo? Se není co divit … (smích)

 

Někdo:  …(?? 29:07). Ta byla ze života. Tam nejsou křesťanské ideály.

 

Další:  Tak když jsme se o něm bavili spolu, že mě furt lanaří do toho Nového dvora. Čím dál víc si uvědomuju, že je důležité být tady v tom životě – světském, mezi těmi lidmi.  

 

Josef:  To je vlastně vyjádření nebo řešení - vyjádření k tomu, o co se teďka pořád jedná; uzákonit tyhle sňatky, neuzákonit, a někde je už uzákonili. No, to je hovadina na kvadrát! (smích) Tak z té stránky vhledu je to takhle špatně. Jeví se to i světelně, že jo. 

 

Tazatel:  A to je symptom té doby, to je bestie, příznak toho úpadku.

 

Josef:  To je příznak.

 

Jiný tazatel:  Ale historie vždycky, před svým koncem, … homosexualita se zvětšila.

 

Ženský hlas:  V knížce bohů to psal ten černoch, no, ten otrok.

 

Tazatel:  Že co? 

 

Ženský hlas:  Že když je … protože tam ti faraóni a tady ti vysocí úředníci, kteří měli ty chlapečky, že jo, na ty své sexuální choutky – a on tam psal, že vždycky, když je konec té éry, tak to takhle vypadá.

 

Josef:  Mončiér. … A teď to je v tak obrovským rozmachu, že nemůžeme pochybovat o tom vlastně,  že to jde ke konci.

 

 

30:56

Tazatel:  Akorát jde vždycky o to, jak dlouho to bude trvat, jak moc, že jo.

 

Josef:  Jo, ta doba se těžko určuje.

 

Ženský hlas:  To Květoslav očekával za svého života.

 

Tazatel:  No, právě, no.

 

Ženský hlas:  Tak 30 let. (Ozývá se dětská snaha něco říci – zřejmě je přítomno hodně malé dítě).

 

Josef:  Taky má slovo. (smích) (delší pauza) … Podobné je to jako s tím umělým oplodňováním.

 

Tazatel:  Teď je to magie.

 

Josef:  Teď je to magie. (delší pauza) … No, mám jeden případ, žena – ENORMNÍ TOUHA po mateřství! Chtěla oplodnění… (?? 32:06), a tak už to bylo připravený, jela do Prahy – bouralo auto. Nedopadlo to. Znova. Jeli autostopem. (?? 32:21)– nedojeli. No, tak se jí to podařilo vysvětlit – ona to pochopila, skutečně na tom pracovala – a vyřešila ten mateřský pud.

 

Tazatel:  Takže ten mateřský pud se dá vyřešit i tím způsobem, aniž by museli tedy mít dítě…(?? 32:46)

 

Josef:  Ona měla …

 

Ženský hlas:  …Ona hlavně měla překážku. Překážku nemáš – zdravotní?

 

Tazatel: …(?? 32:52).

 

Ženský hlas:  Tak pak je to trošku jiný.

 

Tazatel:  Ale jde o to, to rozvinout. Jestli to jenom potlačí ta žena, to …

 

Josef:  Ne, ne, to musí POCHOPIT a vyřešit.    

 

Tazatel:  Vždyť říkám, že když to nevyřeší … početí …(?? 33:02).

 

Josef:  Jo, tak v našich případech to je, že mají děcko ty ženy a teď se ukáže, jak budou umět řešit ten vztah. Samozřejmě – ze začátku se ta žena nesmí toho dítěte vzdávat, musí se mu plně věnovat, plně odevzdat, jinak by to byl takový sirotek. Takže ono musí žít v tom prostředí, citově návazném, mateřském prostředí. A jak to bude dál, to … se … ukáže. 

 

Ženský hlas:  No, tak každé dítě se v určitém věku začíná osamostatňovat.

 

Tazatel:  Tam začíná to působení rodičů.

 

Ženský hlas:  Ano.

 

Další tazatel:  Oni ho začnou svazovat podle sebe.

 

Ženský hlas: …(?? 34:00) a tam vlastně by měl začít sám být sebou.

 

Tazatel:  Tam v té ženě by měly začít vznikat dobré pocity z toho osvobozování. (smích) 

 

Josef:(smích)  Jo, ano – je to tak, ano. … Ano, je to tak.

 

Ženský hlas:  Ale to je až v období puberty, tam začíná osamostatňování…

 

Tazatel:  V dnešní době začíná… (?? 34:13).

 

Tazatel:  V devíti by nás už poučovali, jak se to dělá. (smích)

 

Někdo s tichým hlasem:  Tak nej, nej v šesti už jsou… (?? 34:24) … v první základní třídě už jsou vedeny k tomu, jak mají být hubenější, jak nemají jíst – návaznost je taková, že chtějí být vždycky  takovou tatínkovou panenkou. Tam je disfunkce v rodině.

 

Josef:  Hm, hm…

 

Tazatel:  Začíná to teď strašně rychle v tom věku – puberta u děvčat…(?? 34:46).

 

Josef:  Čili jako u těch národů v tropech, tam to taky začíná takhle brzo. (delší odmlka) A já jsem viděl nutnost tyto věci řešit KONKRÉTNĚ. Ne teoreticky – prakticky. Musí se to ukázat samozřejmě, to není otázka jednoho roku, to je otázka života. Vlastně těch výsledků, o kterých já mluvím nebo těch požadavků - JÁ UŽ SE NEDOČKÁM! Jsem příliš starej. Ale předpokládám, že to pochopení tady bude a že to dobře dopadne. A jestliže při tom ty vazby mezi mužem a ženou, jsou, trvají, respektive se potom zase zesilují, po tom odeznění toho mateřství – tak je všechno v pořádku.   Pokračují v té cestě muž se ženou, v tom sjednocení. Třeba pro tu zkušenost. … A tak jestliže se razil názor – ta cesta, ta má být jaksi bez dětí nebo po narození děcka ještě 20 let bude trvat, než se začne opravdu mystika – neuznávám, ne. Všechno vidím jinak.

 

Matka: (potichoučku) Jdeme domů.

 

Dětský hlásek:  Pá, pá.

 

Tazatel: …(?? 37:16)…rozvíjet trpělivost a naučit se spoustu věcí s těma děckama. Takže i kdyby to byla taková průprava v zásadě, tak to je set sakra dobře využitý čas.

 

Josef:  No, musí mít …..

 

Tazatel: … člověk má správný přístup.

 

Josef:  A správně směrovat svoje city, svoje vnímání.

 

Tazatel:  Kdyby nám ta očista trvala 20 let, tak …(?? 37:36). (delší pauza)

 

Josef:  Za hrůzu považuju, když v té společnosti v Březové– tohle jsou TABU věci!

 

Tazatel:  Protože tam tomu nikdo nerozumí.

 

Josef:  To jsou přeci zásadní řešení ŽIVOTA. A ty musejí odpovídat tendencím nauky.

 

Tazatel:  Stejně … já bych byl úplně stejný jako oni. Dokud jsem nepřišel k Tobě, tak u nás byla disharmonie. Až jsi nám to vysvětlil, tak teprve potom začala vznikat harmonie. Podle mě to nikdo nemůže pochopit, protože z knížek to nenajde, tam to není.

 

Josef:  Ne.

 

Tazatel:  Nic tam není.Tam je pravý opak, tam vzniká disharmonie v manželství, to je vlastně proti příkazu, toho příkazu uzavření se. Tam není nikde – otevři se. Takže tam je vždycky ta disharmonie, bude vznikat – u nich (v Březové).

 

Josef:  Nevyřešili.

 

Tazatel:  Nevyřešili. Mluvit světský život a budu se snažit o nějaký mysticky a bude se to jenom bít.

 

Josef:  A to vyplývá z toho, jestliže někdo považuje svoje panenství za dokonalost, tak co s tím?!

 

Tazatel:  Nech si to na hrob napsat. (smích) Byla to panna. (smích) Ale ještě že nejsem nekrofil. (smích)

 

Jiný:  Člověk míní a život mění.

 

Josef:  Zoufalý je, že i lidi, kteří ukazujou, že by měli mít rozum – nechápou!  (dlouhá pauza)

 

 

41:16

Josef: (diskukuje se Zdenkou)

 

Tazatel:  Ta se stará dneska – na nás dopadne špatná karma, že jsme jí odstranili.

 

Josef:  Ne, je to tak v pořádku. Jedna z jejich povinností. (smích)

 

Zdeňka:  Se snaží být …(?? 41:37) a stejně to musím hlídat. (smích)

 

Josef:  Přesně tak (smích). … Ale ona se tomu nebrání.

 

Tazatel:  Ty jsi takové zlaté děcko, že?

 

Další:  Nejpěknejší na světě, samozřejmě. (smích)

 

Josef:  Ovšem jsou manželství, kde to neradím. Nevidím účelnost. Jo, to záleží zase na individuálních hodnotách těch lidí.

 

Tazatel:  Asi málo kdy to bude tím, že, že ta žena to má už vyřešené, že jo. 

 

Josef:  Bývá to tak. Třeba potom zaměstnání vede k tomu – ne, ne – děti ne! Že jo, znáš to.

 

Tazatel:  No.

 

Ženský hlas:  Až takto?!

 

Josef:  Až takto.

 

Tazatel: To se pak už děti nenazývají dětmi, ale spratek, že jo.

 

Josef:  (smích) … a tak to bejvá. … Ale trvám na tom, že mystici by měli vlastně vytvořit vyšší, či čistší rasu, protože jestliže zpracovávají sami sebe, tak by to dítě už mělo dědit jejich lepší kvality. A jestliže by se zase mezi sebou vdávali a ženili další, tak by se to mělo dále pročišťovat a násobit.

 

Tazatel:  Jenže tady může být to, že oni to dítě mají, ještě než se zpracují, to znamení – dodatečně se nějak prozařovat. (smích)

 

Josef:  No, to je jinak, to je jinak. Určitou práci na sobě musejí udělat, to je v pořádku – a potom to dítě … pokračovat ve svém vývoji a to dítě žije v tom prostředí, čili tam nastupují jiné kvality než u obyčejného člověka.

 

Tazatel:  Jsme řízení tím napětím v prostoru.

 

Josef:  No, ano – řídí se tím dítě, jeho výchova se řídí tím napětím v prostoru.

 

Tazatel:  Tím pádem je vlastně u něho posilována ta dobrá individualita, jak jsi říkal, že ten   konglomerát těch individualit, že jo…

 

Josef:  Lepí se ty dobré sklony. Jo, to je dlouhodobý pokus. To je generační záležitost. … Ale neviděl jsem někde záznamy nebo že by se mluvilo ani v Tibetu vůbec ne, o tomhle problému, aby se ujasnil na tom principu geneze.

 

Tazatel:  Možná nebyl takový problém v té základně, že vlastně ta základna je teďka relativně úzká, že jo. Tenkrát byli kvalitnější lidi obecně – nebylo to třeba tím?

 

Josef:  No, no – i to může hrát nějakou roli, protože víme, že přibývají lidé a je určité kvantum energie pro obyvatele Země, pro všechny – čím víc lidí, tím se to víc ředí. Kdežto když je málo lidí, tak to ty kvality potom můžou vypadat jináč. … Ale zase – je to teorie. Nemůžeme to tvrdit de facto. 

 

Tazatel:  Ale to vlastně píše, že v tom náboženství – taková žlutá knížečka….

 

 

-----------    konec kazety   ----------

 

 

Pro web připravil:  Zdeněk J.

Spolupráce na odšumění kazet:  Miroslav G.